Práce analytika dluhopisových trhů je od počátku krize v eurozóně složitá. Musí klientům vysvětlovat každý pohyb rizikových spreadů, možnými příčinami mohou být například obavy z vývoje veřejných financí zemí na periferii, zhoršující se ekonomický fundament, riziko finančního systému, či špatná koordinace kroků jednotlivých evropských institucí. Při zpětném pohledu je přitom zarážející, jak těžké je dát dohromady pohyb spreadů a vývoj fundamentu. K prudkému růstu spreadů došlo totiž na pozadí jen postupně se zhoršující ekonomické situace. Například ve Španělsku dosahoval ještě v roce 2009 poměr veřejného dluhu k HDP méně než 60 %. Italský primární přebytek implikoval, že kdyby sazby zůstaly nízko, na stabilizaci služby dluhu by stačil jen mírný rozpočtový posun. Jen postupné bylo zhorošování situace v bankovním sektoru, či nezaměstnanosti.
Uvedené naznačuje, že svou roli hrály i nefundamentální faktory, které celkový šok zhoršily. Analýzy zaměřující se na toto téma obvykle předpokládají, že citlivost rizikových spreadů se prudce zvýšila po roce 2008. Není ale úplně jasné, zda k růstu spreadů přispěly pouze vnější proměnné a zejména zhoršující se fiskální situace. Existují teorie, které hovoří o amlifikační dynamice cen aktiv, včetně cen na trzích vládních dluhopisů. Příkladem je pokles cen aktiv, který je násoben likvidiačními prodeji vyvolanými změnami hodnot portfolií. I malé šoky pak mohou vyvolávat velké pohyby cen aktiv.
Naše analýza potvrzuje, že existuje zpětná vazba mezi bankami a trhem vládních dluhopisů. Pokud se zhoršuje riziko bve finančním sektoru, roste averze k riziku u dluhopisových investorů a celkový šok se zvětšuje a má dopad na rizikové spready. Data ukazují, že tento efekt začal fungovat na podzim roku 2010. Tento vývoj je patrný z vývoje na trhu CDS kontraktů finančních institucí. Jejich spready klesaly z vrcholu roku 2009 do první poloviny roku 2010, opětovný růst nastal na podzim roku 2010. Druhého vrcholu bylo dosaženo v roce 2012, když riziko spojené s vládními dluhopisy v rozvahách bank ohrozilo celou eurozónu.
Mezinárodní měnový fond s tvrzením o destabilizujícím vlivu trhu CDS nesouhlasí. Říká například, že „empirické analýzy nepodporují negativní vnímání vlivu CDS“. Podle nás se ale MMF dívá na špatné místo a používá neadekvátní nástroje. Existuje i názor, že zavedení standardizovaných CDS kontraktů na hypotéční trh v roce 2005 vyvolalo jeho propad. Tyto deriváty totiž umožnily zapáčené sázky na pokles trhu. Podobně zafungoval trh s CDS evropských korporací v roce 2004, kdy byl sestaven index Europe i-Traxx. I zde měli mědvědi novou příležitost k zapáčeným sázkám poté, co trh dosáhl vrcholu. To znásobilo propad cen finančních titulů a posílilo zpětnou vazbu mezi bankami a vládními dluhopisy.
Uvedené je výtahem z „Watch the indices! Derivatives and the Eurozone sovereign debt crisis“, autory jsou Anne-Laure Delatte, Julien Fouquau, Richard Portes.
(Zdroj: VOX)