Frakování neboli též hydraulické štěpení je proces, kdy se do sedimentované horniny pumpuje směs vody, písku a chemikálií pro vytvoření malých puklin, které umožní uvolňování v hornině obsažených plynů nebo ropy. Tento postup má své příznivce i odpůrce. Příznivci jsou si vědomi toho, že tam, kde by byla běžná konvenční těžba neekonomická je možné pomocí této technologie vysát i tu relativně ekonomicky nedostupnou ropu a plyny ze země.
Odpůrci této technologie podotýkají, že si zakládáme na obrovský problém do budoucna díky kontaminaci spodních vod chemikáliemi, které jsou nutné pro frakování. Po frakování totiž nelze plně vysát ze země zpět všechny chemikálie. Podle studie MIT z roku 2011 je možné zvládnout frakování v dostatečně bezpečném režimu bez ohrožení spodní vody. Klíčem je frakování ve větších hloubkách s tím, že se očekává, že voda s chemikáliemi není schopná prostoupit do mělčích částí země, kde je právě uložena pitná spodní voda.
Frakování se používá i při těžbě známého břidlicového plynu, který je právě „uvězněn“ v břidlici a tu je nutné nejprve rozrušit, aby bylo možné uvolňování cenných plynů. Písek se do směsi pro frakování přidává pro to, aby se pukliny a vytvořené prostupy udržely otevřené.
Dnes se převážně využívá frakování v dlouhých moderních horizontálních vrtech s vícestupňovým hydraulickým štěpením.
V poslední době je téměř všem jasné, že se přemalovává světová mapa producentů ropy a plynu. Spojené Státy jsou na cestě stát se znovu velkými producenty ropy a plynu ve světě. Většina veškeré produkce se soustřeďuje do několika oblastí v Severní Dakotě (Bakken) a Texaxu (Eagle Ford a Permian Basin). Produkce se zvýšila z roku 2008 z 600 000 barelů denně na letošních 3,5 milionů barelů denně. Tato těžba přispívá k ekonomickému růstu USA až 0,3% HDP podle J.P. Morgan.
Za novým boomem stojí určitě i cena jednoho barelu na trzích. Ta se stabilně drží nad 100 USD za jeden barel. Díky takové ceně se stává i náročná těžba pomocí frakování výnosnou a je bezpečně za bodem zvratu. Jak jsme se do takové situace dostali? Klesající produkce ruku v ruce s rostoucím hladem po energiích vytlačil cenu ropy na takovouto úroveň.
Po nástupu OPECu, kartelu, který má značný vliv na produkci se situace pro USA ještě více zkomplikovala. Kartelu dominují despotické režimy a Američané se uchýlili i ke snižování spotřeby za již tak radikálního zákazu exportu.
Podle předpovědí se stanou Spojené Státy největšími producenty ropy do roku 2015, tedy o pět let dříve než bylo předpovídáno v roce 2012. Stojí za tím prudký růst produkce ve zmíněných oblastech, od konce roku 2012 vzrostla produkce nejméně o pětinu v Texasu a v Severní Dakotě. V ostatních oblastech menším, ale také dvouciferným růstem. Výsledek je jasný. Američané se částečně zbavují energetické závislosti na importu.
Zdroj: Economist.com, EIA, Bloomberg