Uhlí má budoucnost jen v Asii, Evropa ho nahradí obnovitelnými zdroji, USA hlavně plynem

Pokud se ekonomové na něčem neshodnou (a oni se většinou neshodnou), vyvolává to údiv. Jsou to odborníci, tak jak to, že nemají stejný názor? Ekonomové ale nejsou žádnou výjimkou, jsou jen spolu s meteorology nejvíce na ráně. Důkaz toho, že odborné principiální neshody jsou naprosto běžné, najdeme třeba v článku „Tesla rozdrtila očekávání; světová jednička hybridů Toyota vrací úder – odklon od elektřiny“: Máme tu dvě firmy, obrovský objem zkušeností o teoretických znalostí na obou stranách. A ve výsledku dva naprosto protichůdné názory na to, jakým energetickým směrem se bude ubírat automobilová doprava. Vodík, nebo dobíjení ze sítě?

Tesla a Panasonic na základě svého přesvědčení hodlají postavit obří baterkárnu. Pokud by se jejich sázka ukázala jako správná, mělo by to mít dlouhodobě znatelný dopad i na ty, kteří baterky energií plní. Exxon, s jehož dlouhodobým energetickým výhledem se po čase opět setkáváme, ale počítá s tím, že svět bude minimálně ještě několik desetiletí světem poháněným ropou (jak jinak – je to Exxon). V prvním grafu je očekávaný vývoj výše a struktury zdrojů používaných k výrobě elektrické energie:



Zdroj: Exxon

Kolem roku 2020 by měl přijít určitý zlom v tempu celkového růstu, ale ani v roce 2040 nevidíme, že by náš hlad po elektrické energii a po zdrojích k její výrobě používaných měl nějak razantněji polevit. Celosvětově bude po roce 2020 znatelně klesat poptávka po elektrárenském uhlí. Zmenšovat se bude i množství takto využívané ropy (už tak velmi malé). Podíl zbylých zdrojů se bude naopak zvyšovat. Platí to tedy o obnovitelných zdrojích, plynu i jaderné energii. Ta by měla poměrně znatelnou renesancí procházet po roce 2020.

Druhý graf rozděluje globální pohled na jednotlivé regiony. Obrovský bude nárůst spotřeby zdrojů pro výrobu elektřiny v Asii (měřítko je v trilionech BTU, 1 BTU je asi 1 KJ, tedy asi 0,00028 kWh). V Asii klesne jen využívání ropy, ostatní zdroje projdou boomem a to včetně uhlí, které dokonce předčí plyn. Vyrovná se mu jádro, obnovitelné zdroje jsou trochu vzadu. Jinak řečeno, Asie bude podle Exxonu ve svém hladu po energiích využívat všeho, co je po ruce. Nezalekne se ani paliv jinde braných s velkou rezervou (jádro), či dokonce stále více odmítaných (uhlí).

V Severní Americe vidíme dost odlišný obrázek – prudký propad ve využívání uhlí, roste naopak spotřeba plynu, na důležitosti nabere i jádro a obnovitelné zdroje. Odhlédneme-li od jádra, je trend v podstatě už pevně nastaven. Celkový růst spotřeby energií je kolem nuly, jde jen o ono velké nahrazení uhlí zbylými možnostmi.

A co ostatní?

Jak bude u nás v Evropě? Ani zde nemá uhlí elektrárenskou budoucnost, podle Exxonu dokonce mírně klesne i spotřeba plynu. Jen z části to vyváží obnovitelné zdroje, využití jádra se nemění. Celkové množství zdrojů v BTU by se mělo do roku 2040 snížit.

V Latinské Americe, na Středním východě i ve zbytku světa by pak měl hrát stále významnější roli plyn. Onen zbytek světa (ROW) nezanevře ani na uhlí a jádro. Je to podobný vývoj jako v Asii, jen v mnohem menším měřítku.

O tom, co se bude ve světě „pálit“, bude tedy z geografického hlediska rozhodovat hlavně Asie. I v ropném světě bude hlad po elektřině dlouhodobě růst a to zejména kvůli tomuto regionu. Exxon nepředpokládá, že by mělo dojít k výraznému růstu podílu elektromobilů v globálním vozovém parku (viz „V čem budeme jezdit v roce 2040?“). Jejich podíl bude i v roce 2040 marginální (růst bude ale využití hybridů). Například ve Spojených státech spotřebuje doprava necelou třetinu celkové spotřeby energií. Naše řidičská náklonnost směrem k elektromobilům tak má v dlouhém období potenciál hýbat křivkami ve výše uvedených grafech. Bylo by pak ekologickým paradoxem, pokud by ještě větší spotřeba elektrické energie byla pokryta vyšším využitím uhlí (diskutabilní by to bylo i u jádra).

Nebo nakonec kartami zamíchá ten vodík? Z toho, co je mi známo, usuzuji, že minimálně pro naše domácí kutily/teoretiky má právě tento zdroj jakousi zvláštní přitažlivost. Jsou tak naladěni podobně jako zmíněná Toyota, která by měla vodíkové auto uvést na trh už v roce 2015. Ekonomicky to možná bude nakonec tak, že se dva budou prát a třetí se smát.

Pozn.: Jiří Soustružník je aktivní investor a témata, o nichž píše, mohou souviset s jeho investicemi. Jeho sloupky nejsou poskytovány jako investiční doporučení. Autor je externím spolupracovníkem Patrie, jeho názory se nemusí vždy shodovat s názorem společnosti.