Ukrajina dnes možná nefiguruje v tolika novinových titulcích jako před rokem, avšak tamní krize zdaleka neskončila. Poslední dohoda o příměří, uzavřená v únoru v Minsku, ruskou vojenskou agresi omezila, ale nezastavila. A přestože má stabilizační program, na němž se Ukrajina minulý měsíc dohodla s Mezinárodním měnovým fondem, vyšší sílu než loňská dohoda – zahrnuje totiž jak další finance od MMF, tak i důvěryhodnější plán hospodářských reforem na straně vlády –, k nápravě ekonomiky země nebude stačit. Ukrajina se ve skutečnosti potřebuje vymanit ze starého sovětského uspořádání – a k tomu potřebuje pomoc Západu.
Ukrajině se nikdy nepodařilo obnovit po pádu Sovětského svazu svou státnost. Místo toho držely moc – a většinu bohatství – staré sovětské elity prostřednictvím korupčních praktik, které zakořenily v ekonomice a politickém systému země. Reformovat obojí bude těžký úkol – úkol, k jehož splnění se ukrajinští představitelé nedávno zavázali.
Od února loňského roku, kdy parlament schválil více než dvoutřetinovou většinou hlasů odstavení tehdejšího prezidenta Viktora Janukovyče od moci, se na Ukrajině konaly volby do obou institucí. Stovky nejvyšších představitelů nahradili mladí, na Západě vzdělaní profesionálové a vláda dnes horečně pracuje na zavedení hlubokých a obsáhlých reforem včetně nového zákona o veřejných zakázkách a balíku protikorupční legislativy. Desítky nadbytečných inspekčních agentur byly zrušeny, což podstatně snížilo regulační zátěž. Právě minulý měsíc propustil prezident Petro Porošenko guvernéra dněpropetrovského regionu, magnáta a miliardáře Igora Kolomojského.
V poslední době pracují úřady na reformě energetického sektoru – což je semeniště korupce. Prvního dubna se ceny plynu pro domácnosti čtyřnásobně zvýšily, takže se dostaly na polovinu tržní ceny, přičemž chudým lidem byla poskytnuta kompenzace. A parlament schválil zákon, jenž harmonizuje energetické standardy se standardy Evropské unie, čímž jasně vymezuje roli státu a otevření trhu s plynem investorům.
Ukrajina však stále musí urazit dlouhou cestu. Dobrou zprávou je, že veřejnost reformní úsilí vlády do značné míry chápe a podporuje. Špatné naopak je, že Ukrajina stále čelí značným hrozbám destabilizace – počínaje obnovenou ruskou vojenskou ofenzívou.
Například ruský útok na Mariupol, druhý největší přístav na východě Ukrajiny (přes který proudí zhruba třetina exportu země), by zničil ekonomiku, která se již tak potápí. Ačkoliv existuje několik faktorů, které by Kreml měly od takového kroku odradit – například západní sankce, nedostatek veřejné podpory pro válku na Ukrajině a rychlý úpadek ruské ekonomiky –, tyto faktory nemusí být dostatečné. Vedoucí představitelé Ruska už koneckonců ukázali, že jsou nevyzpytatelní.
I při absenci pokračující ruské agrese by však ekonomická strázeň Ukrajiny mohla zabránit dalšímu pokroku v oblasti reforem. V roce 2014 ekonomika meziročně poklesla o 6,8% a hospodářský výkon se v každém ze dvou posledních čtvrtletí propadl o 15%. Na konci února navíc ukrajinská hřivna ztratila polovinu hodnoty, neboť zemi docházejí rezervy; v důsledku toho vyskočila v březnu anualizovaná inflace na 45%. Úplný finanční krach byl odvrácen teprve ve chvíli, kdy MMF poskytl předčasnou úhradu, která zdvojnásobila ukrajinské rezervy na 9,9 miliardy dolarů; devizový kurz se do konce měsíce víceméně zotavil.
Mezinárodní financování, které Ukrajina získala, je sice neocenitelné, ale pro podporu skutečného zotavení a reforem zůstává nedostatečné. Nejnovější sanační program počítá se zhruba 40 miliardami dolarů během příštích čtyř let, z nichž téměř polovinu poskytne MMF. To znamená, že letos Ukrajina obdrží jen 10 miliard dolarů – což zemi neumožní doplnit rezervy a obsloužit svůj dluh.
Vzhledem k vysokému ukrajinskému dluhu v dluhopisech, z nichž mnohé budou splatné v příštích dvou letech, zeje v záchranném balíku díra o objemu 15,3 miliardy dolarů – MMF a ukrajinská vláda přitom doufají, že ji zacelí restrukturalizací dluhu. I kdyby se jim to však podařilo, bude Ukrajina potřebovat víc financí, než kolik dostává.
Země potřebuje také strategickou podporu. Drtivý odpor evropských politiků vůči vyzbrojení Ukrajiny obrannými zbraněmi lze těžko pochopit. Evropští představitelé tvrdí, že nechtějí dát Rusku důvod k eskalaci války na Ukrajině. Ta už ovšem probíhá a ukrajinský boj proti Rusku je koneckonců obranou klíčových evropských hodnot – a potažmo i Evropy samotné. Rakve Ukrajinců zabitých v tomto boji jsou zahalené vlajkou EU.
Evropští lídři tvrdí, že hlavním těžištěm jejich politiky vůči Ukrajině musí být podpora jejího hospodářského zotavení. I v této oblasti však Evropa dělá příliš málo, když pro letošek nabízí skrovné úvěry ve výši 1,8 miliardy eur, zatímco přiměřenější by byla částka kolem 10 miliard. Kdyby pak Spojené státy přispěly (alespoň) stejnou částkou jako Evropa, ukrajinská finanční krize by se konečně dala zvládnout.
Osmadvacátého dubna pořádá ukrajinská vláda v Kyjevě dárcovskou konferenci. V době, kdy jsou vedoucí představitelé země i veřejnost odhodlanější než kdykoliv dříve bojovat s korupcí, vybudovat ekonomiku vytvářející blahobyt a stát se normální liberální demokracií, by je Evropa měla dychtivě podporovat. Je načase, aby se západní politici rozpomněli na své ideály – a postavili se za ně.
Anders Aslund je vysoce postaveným členem Petersenova institutu a autorem knihy Ukraine: What Went Wrong and How to Fix It (Ukrajina: Co se nepovedlo a jak to napravit).
Copyright: Project Syndicate, 2015.
www.project-syndicate.org