Proč Pacific Investment Management Co. ztratila svou korunu, která ji pasovala na největší dluhopisový fond na světě? Nyní tuto pozici drží Vanguard Bond Market Index Fund a vysvětlení této změny jde hodně hluboko. Ekonomové neustále opakují, že trh nelze pokořit. Pokaždé, když se domníváte, že víte více než on, mýlíte se a trh má pravdu. V podstatě jde o hypotézu efektivních trhů, která se týká i profesionálních investorů a schopnosti vybrat toho, který si bude vést nejlépe: Anomálie se objevují, nicméně jsou náhodné.
Jak je to ale s takovými hvězdami, o kterých neustále slyšíme a které mají soustavně lepší výsledky než trhy? Takové hvězdy by se hypotéze efektivního trhu pravděpodobně vysmály. Charles Munger z v této souvislosti zmiňuje jednoho držitele Nobelovy ceny, který vysvětloval úspěchy tím, že má prostě štěstí. Nic jiného podle něho nemohlo vést k návratnosti vyšší, než jakou má trh. Když ale toto štěstí používal jako vysvětlení několik let po sobě, lidé se mu nakonec začali smát.
Mohlo by se tedy zdát, že hvězdu vybrat lze a stačí k tomu prostě sledovat dlouhodobou úspěšnost. Problémy se pak mohou objevit ve chvíli, kdy si takový investor řekne o poplatky, které do jeho rukou nasměrují všechny dodatečné zisky. Je tu ale ještě jeden problém: Strategie, které mohou fungovat pro relativně malý objem aktiv, nemusí fungovat, jestliže jsou aktiva obrovská. Princip je jednoduchý: Někdo může být například schopen najít deset podhodnocených akcií, stovku jich ale nenajde. Pokud by musel najednou investovat velký objem kapitálu, neměl by kam a jeho návratnost by se vrátila zpět k průměru.
Popsanému problému čelí většina strategií, včetně využívání výkonných počítačů a krátkodobých pohybů cen. V takovém případě se s rostoucím objemem aktiv začnou projevovat vyšší transakční náklady. Investor, který se zase zaměřuje na společnosti ve vážných problémech, bude pak čelit jejich omezenému počtu na trhu. Základní model byl popsán už v roce 2004 a funguje následovně: Všichni začínají s malým objemem kapitálu. Špatní investoři odpadnou (i když na jejich místo přijdou noví). Dobří investoři, jejichž strategie dosahují nadprůměrných návratností, si vedou dobře až do chvíle, kdy si jich lidé všimnou. Pak jim do fondů začnou proudit peníze, ale jejich strategii nelze používat u stále většího množství aktiv. Ziskovost tak klesá a vrací se k průměru.
Hypotéza efektivního trhu tedy nemusí být pravdivá, ale problém spočívá v tom, že fondy s nadprůměrnými výsledky jsou většinou fondy mladé, o nichž se ještě tolik neví. Jejich následný růst z nich pak udělá fondy průměrné. Čímž se vracíme zpět k fondům Pimco a Vanguard. Pimco si po řadu let vedlo velmi dobře a peníze se do něj jen hrnuly. S monstrózní velikostí už ale jeho superhvězda jménem Bill Gross nebyla schopna dosahovat takových výsledků. Nakonec přišel odliv peněz z fondů a Grossův odchod. Nyní je králem Vanguard. Zde se ale jedná o fond, který pouze sleduje složení a návratnost indexu. Možná, že investoři dospěli k názoru, že hledání superhvězd se nevyplatí.
Autorem je ekonom Noah Smith.
Zdroj: Bloomberg