Německé vládní dluhopisy byly po celá desetiletí ostrovem stability v moři finančního rizika a nejistoty. Dnes tomu tak už ale není. V posledních týdnech došlo k prudkému růstu výnosů těchto obligací a zmíněný trh byl dokonce v samém středu tektonických posunů na globálních dluhopisových trzích. Tyto posuny se dotkly i amerických obligací, ceny ropy a kurzu dolaru. Trhy akciové a trhy korporátních dluhopisů jsou zatím větších posunů ušetřeny, ale pokud by problémy měly pokračovat, došlo by k nim pravděpodobně i zde.
V polovině dubna se objevovaly úvahy o tom, že „na trzích docházejí dluhopisy, které by bylo možné nakupovat“. Přišel ale zmíněný obrat a jeden z neprudších výprodejů od roku 2008. Jde o připomínku toho, co by se mohlo stát ve chvíli, kdy centrální banky ukončí politiku nulových sazeb, i když takový vývoj není v dohledné budoucnosti pravděpodobný. Co tedy stojí za popsaným zlomem? Příčiny lze vysledovat až do léta roku 2014, kdy došlo k prudkému poklesu cen ropy. Inflace se zmenšovala, prudce rostly obavy ze „špatné deflace“, a to zejména v eurozóně. ECB nakonec přistoupila k významné změně své politiky a ohlásila nákup vládních dluhopisů v hodnotě 1 bilionu eur. Trhy nejdříve reagovaly prudkým poklesem výnosů vládních obligací, euro oslabovalo.
Po určité době ale trhy zašly mnohem dále než během jiných epizod kvantitativního uvolňování. Reálné sazby u německých obligací klesly na záporných 1,5 % a časová prémie byla mimořádně nízko. Nenabízelo se žádné fundamentální vysvětlení takového stavu, spekulativní pozice dosahovaly mimořádných rozměrů a obrat na trhu byl na spadnutí. Přišel ve chvíli, kdy uvolnění čínské monetární politiky zvedlo ceny ropy a dalších komodit. Trhy pochopily, že deflační hrozba je za námi a následoval prudký obrat na dluhopisových trzích. Celé to tedy bylo pravděpodobně hlavně o psychologii a ne o fundamentu.
Co bude dál? Další prudké prodeje jsou nepravděpodobné, protože žádná z významných centrálních bank nehodlá šokovat trhy nečekaně prudkým utažením monetární politiky. Ukazuje se ale, že i ty nejlikvidnější trhy jsou zranitelné, co se týče náhlých závanů nestability. MMF v této souvislosti hovoří o tom, že se změnila struktura trhů. Likviditu už neposkytují hlavně banky, protože ty čelí vyšším kapitálovým požadavkům a jejich regulace je přísnější. Jiní investoři tak čelí větším ztrátám ve chvíli, kdy musí prodávat a redukovat riziko.
K tomu se přidává růst významu vzájemných fondů, ETF a dalších fondů. Tyto instituce mohou vytvořit domino ve chvíli, kdy investoři začnou stahovat své peníze z dluhopisových fondů. Panují obavy z toho, že jmenované instituce mohou vykazovat stádové chování v ještě větší intenzitě než penzijní fondy a pojišťovny, které dříve dluhopisovým trhům dominovaly. Záchvat prodejů, který postihl německý dluhopisový trh, byl doposud relativně nevýznamnou událostí. Jde ale také o varování před výrazně většími problémy.
Autorem je investor a ekonom Gavyn Davies.
Zdroj: FT