Večerní show Fedu – faktory mluvící „proti“ započetí normalizace

Americká centrální banka večer přitáhne pozornost celé investorské obce. Oznámí totiž výsledky svého dvoudenního zasedání, na němž bude diskutováno nastavení měnové politiky. Klíčová otázka zní, zvedne či nezvedne Fed úrokové sazby? Pojďme se podívat na „pro a proti“ v rozhodování o započetí normalizace měnové politiky.

„Proti“:

1) Pomalý růst cen

Růst cen nadále představuje oblast, kde Fed takříkajíc tlačí bota. Inflace se nachází pod vnitřním cílem, což je do hlavní míry dáno poklesem energetických cen a dalším snížením cen importů. Znovuobnovený pokles cen ropy Fed navíc přiměl ke snížení projekce pro vývoj inflace v krátkodobějším horizontu. Ve výsledku se tak růst cen má pod cílem pohybovat v následujících dvou letech a až následně by mělo docházet k přibližování reálného vývoje vytyčené metě. Jinými slovy tak prozatím v oblasti růstu cen měnová instituce nemůže své rozhodnutí opřít o robustní ekonomická data. Ačkoliv Fed několikrát ujistil, že nákladový šok považuje za tranzitivní faktor a počítá s jeho postupným odezněním, rizika pro černější scénáře bezesporu existují. Někteří členové výboru na červencovém zasedání vyjádřili zklamání nad nedostatečným vzedmutím spotřebitelských výdajů. Ve výsledku tak kromě nákladové inflace prozatím dostatečně do karet nehraje ani poptávková inflace. Inflační očekávání pak nejsou ukotvena dostatečně vysoko.

2) Tvrdé čínské přistání

Již několik týdnů na trzích s větší či menší intenzitou vládne téma hrozby růstového zpomalení čínského hospodářství. Jeho význam je zcela klíčový a může v případě naplnění obav negativně doléhat nejen na americkou, ale celkově globální ekonomiku. Dramata, která již samotné obavy dokázaly v srpnu na finančních trzích rozpoutat, netřeba akciovým investorům připomínat. Důsledek pro americké hospodářství se pak může projevit hned několika kanály. Patří mezi ně zhoršení spotřebitelské důvěry (například v důsledku dalšího propadu akciových trhů poháněného čínskou "story") s negativní implikací pro dominantní složku HDP v podobě spotřeby, výpadek exportního příspěvku hospodářskému růstu (relativně zanedbatelnější faktor), či růst konkurence americkým podnikům v důsledku dalšího oslabení juanu.

3) Obavy z paniky investorů

Z úst řady významných autorit ekonomického světa (MMF, centrální bankéři apod.) zaznívá, že Fed svým rozhodnutím zvýšit sazby značně přiživí již tak probíhající odliv kapitálu z rozvíjejících se ekonomik, čímž jim způsobí nemalé potíže a zrcadlově tak ochromí vlastní exporty, dovozy levnějších meziproduktů atd. Daleko větší hrozbu v kontextu kapitálových trhů však představuje případný propad amerického akciového trhu. Ten v americké společnosti historicky zaujímá význačnou roli ve smyslu „do jaké míry jsou spotřebitelé (páteř ekonomiky) zainvestovaní v akciích“. Zhruba polovina všech Američanu investuje na akciových trzích, a to ať už skrze různé typy fondů, tak také napřímo s vlastními účty. Případný propad trhů tak negativně ovlivňuje jejich bohatství s následnou implikací do spotřebního apetitu. Jestliže pak spotřeba tvoří zhruba 70 % hrubého domácího produktu, představuje útlum aktivity v tomto směru významné riziko pro vývoj ekonomiky. V důsledku pak může dojít k tlaku na pokles cen (prodloužení periody nenaplnění inflačního cíle), propouštění (tlak na růst míry nezaměstnanosti) a celkově recesi.

Vybrané faktory „pro“ zvýšení sazeb shrnuje článek ZDE.