Nedávno jsem vedl přednášku pro studenty portfolio managementu. Téma nebylo předem jasně definováno a tak jsem se rozhodl podělit se o můj názor na to, co se ve školách neučí, ale učit by se určitě mělo. První takovou věcí je umění jednat s lidmi. Jsem často překvapen tím, kolik důrazu se ve školách a na univerzitách klade na znalosti, teorie a modely a jak málo pozornosti se věnuje tomu, co si musíme osvojit my všichni – jednání s ostatními lidmi. V devadesáti devíti případech ze sta budu radši pracovat s průměrným studentem, který má sociální dovednosti, než s premiantem, který ale neumí komunikovat a pracovat s ostatními.
Neučíme se ani to, že teorie zapadají pouze do určitého kontextu. Jeden ze studentů se mě například zeptal, co si myslím o modelech optimalizace rizika a návratnosti. Odpověděl jsem, že obecné principy, na kterých stojí, nám v praxi hodně pomáhají. Příkladem je diverzifikace. Na druhou stranu ale nelze podobné modely brát doslova. Korelace mezi aktivy se neustále mění, nic není stabilní a minulost nemusí být tím nejlepším vodítkem pro další vývoj. Jinak řečeno, minulost nám nemůže říct, jaká je nejlepší alokace aktiv pro budoucnost.
Ve školách se také klade příliš velký důraz na akademickou literaturu. Za knihy jsem během svých studií dal snad tisíce dolarů a netvrdím, že to byly vyhozené peníze. Většina mých zkušeností ale přišla z knih, které jsem četl po studiích. Kdybych to věděl, začal jsem je číst už dříve. Nechápu, proč univerzity neomezí počet akademických knih a místo toho nenechají studenty číst něco od významných osobností, investorů, podnikatelů, a podobně. Více se toho naučíte od Warrena Buffetta a z jeho každoročního dopisu akcionářům než na těch nejlepších programech MBA.
Studenti by si měli být vědomi i toho, že neexistuje žádný dokonalý podnikatelský model. Studie z Harvardu mohou zkoumat úspěšné firmy a jejich strategie, jaksi se ale nezmiňují o tom, že podobné strategie jinde nefungovaly. Úspěšné podniky mají určitě dobrou strategii, produkt a management, ale také jim obvykle hodně přeje štěstí. O něm ale nikdo nehovoří, protože nejde kvantifikovat.
Problematické jsou kurzy makroekonomie. Většina toho, co jsem se v nich naučil, byla vyvrácena v posledních letech. Týká se to monetární politiky, sazeb či inflace. Výuka na školách také zapomíná na oblast motivace. Je to právě motivace, co určuje naše kroky a touto motivací bývá obvykle naše peněžní odměna. Pokud se podíváte na strukturu a výši odměn, budete schopni vysvětlit většinu kroků, které podnikatelé, investoři a manažeři dělají. Včetně toho, zda jednají racionálně, nebo ne.
Důležitá je i oblast prodeje. Většina lidí má vůči prodeji negativní postoj, protože se jim pokaždé vybaví nějaký otrava, který jim chce prodat nějaký brak. Ve světě podnikání se ale prodeji vyhnout nelze, každá firma prodává nějaký výrobek či službu. Umění přesvědčit se značně podceňuje, přitom je velmi důležité.
Nedávno jsem v jednom rozhovoru řekl, že pokud bych se měl vrátit zpět, studoval bych psychologii. Její studium po mě nikdo nikdy nechtěl ani na univerzitě a možná je to proto, že v psychologii nenalezneme žádné vzorce a modely. Podle mého mínění je to ale hrubá chyba. A k psychologii bych na univerzitě přidal ještě předmět s názvem: „Investování je těžké.“ Na škole se nikdy nedozvíte, jak těžké je vydělat víc, než vydělal celý trh. Studenti se namísto toho starají o přesnost jejich excelovských modelů. Prvním krokem k úspěšnému investování je ale možná právě pochopení toho, o jak těžkou disciplínu jde.
Autorem je investor Ben Carlson, CFA.
Zdroj: Wealth of Common Sense