Od samého počátku tzv. růstového zázraku byla většina čínské ekonomiky řízena centrálně. Tento přístup se zaměřoval na těžký průmysl, investice do infrastruktury, přesun lidí z venkova do měst, podporu exportů, a to zejména exportů u výrobního sektoru. Tento model má svůj základ v komunistickém centrálním plánování, ale v Číně byl doplněn notnou dávkou tržní liberalizace a otevřenosti mezinárodní konkurenci. Došlo tak ke zvýšení produktivity a rychlému postupu po technologickém žebříčku směrem vzhůru. Až doposud byla tato strategie neuvěřitelně úspěšná a čínská ekonomika je dnes 2,5krát větší než před deseti lety.
Přístup založený na centrálním plánování ale nyní naráží na své limity a ekonomická aktivita se musí přesunout směrem od výrobního sektoru. Urbanizace ztrácí na tempu, byly využity všechny lehce dostupné příležitosti pro technologický pokrok. Vláda to chápe a snaží se o přechod na nový model, který by stál zejména na rozvoji služeb, včetně maloobchodu, zdravotní péče, vzdělání, finančnictví a dopravy. Tyto služby by v řadě případů měly zajišťovat menší firmy plně vystavené působení tržních sil. V současné době tvoří čínský sektor služeb asi polovinu čínské ekonomiky, zatímco ve Spojených státech to jsou přibližně čtyři pětiny. Posun směrem k novému modelu sebou nutně ponese zpomalování celkového tempa růstu. Příčinou je např. relativně nižší růst produktivity ve službách. Dá se také očekávat, že větší význam trhu sebou přinese i vyšší volatilitu celkové ekonomické aktivity ve srovnání s obdobím, kdy byla ekonomika řízena centrálně.
Průmyslová oblast Rust Belt v USA poskytuje ve vztahu k současné Číně zajímavou analogii. Města jako Chattanooga a Pittsburgh vznikly na základě těžkého průmyslu, který nakonec také narazil na svá omezení. Porovnání samozřejmě není dokonalé, protože problémy amerického těžkého průmyslu se dostavily hlavně kvůli intenzivní mezinárodní konkurenci. Podoba mezi Čínou a městem Chattanooga tu je ale přesto veliká, protože u obou je patrná daň, kterou si průmysl vybral na životním prostředí (město Chattanooga bylo v roce 1969 prohlášeno za nejvíce znečištěné město v USA).
Města v oblasti Rust Belt nakonec dokázala oživit jejich ekonomiku a stalo se tak právě díky přechodu od průmyslu ke službám. Chattanooga a jiná města pracovala na revitalizaci příměstských částí, zvýšení atraktivity pro návštěvníky z jiných částí USA, investovala do konferenčních center, snažila se o zlepšení životního prostředí, zlepšovala dopravní spojení a celkovou infrastrukturu a snažila se přilákat firmy z oblasti „čistého“ podnikání, jako jsou zdravotní sektor, technologie, finance a maloobchod. Pittsburghu velmi pomohla přítomnost univerzit, která vedla k vybudování výzkumného centra tam, kde dříve stály ocelárny.
Může Čína projít podobnou transformací jako Pittsburgh a další města v USA či ekonomika Japonska a Jižní Koreji? Kritickým bodem bude omezení dotací a státní podpory pro exportní sektor a těžký průmysl a zároveň podpora vzniku nových společností. V určitých oblastech bude hrát významnou roli spojení domácích a zahraničních firem, které přinesou své zkušenosti. Americká města ukazují, jak významné jsou investice do infrastruktury a podpora nové střední třídy. V Číně to konkrétně vyžaduje posílení sociální záchranné sítě, která domácnostem umožní snížit své úspory a naopak zvýšit výdaje. Silná střední třída stimuluje rozvoj nových odvětví a umožňuje, aby ekonomika fungovala i bez centrálního plánování.
Čínská ekonomika určitě čelí řadě krátkodobých problémů, včetně špatných úvěrů ve finančním systému, nadměrné kapacity v těžkém průmyslu či volatilního akciového trhu. V delším období je pro ni ale největší výzvou přechod od plánovaného hospodářství k takovému, které je řízeno „zdola“. Její vláda by se mohla poučit z toho, jak svůj ekonomický model změnila města v USA, která také závisela na těžkém průmyslu.
Autorem je Ben Bernanke.
Zdroj: Brookings