10. Saúdská Arábie intervenovala v Jemenu. Došlo k tomu na konci března a k Saúdům se přidalo dalších devět zemí, převážně arabských. Šlo o reakci na to, že rebelové patřící k minoritní šíitské sektě vyhnali jemenského prezidenta do exilu. Saúdská intervence vyvolala ve Washingtonu obavy z rostoucích nepokojů v oblasti, nyní se ale zdá, že situace se uklidňuje a začnou mírová jednání.
9. Čína vybudovala umělé ostrovy v Jihočínském moři. Čína považuje většinu tohoto moře za své teritorium a Peking se to snaží potvrdit právě budováním umělých ostrovů. Na nich pak staví vojenská zařízení. Spojené státy žádný postoj k vytváření ostrovů nezaujaly. Nesouhlasí ale s tím, že by vody kolem ostrovů patřily Číně. Obávají se toho, že Čína nakonec ostrovy použije k tomu, aby omezila pohyb lodí a letadel v oblasti a tvrdí, že jejich lodě a letadla „se budou pohybovat všude tam, kde jim to umožňuje mezinárodní právo“. V sázce je mnoho, protože touto oblastí projde ročně zboží v hodnotě 5 bilionů dolarů a jde o vody bohaté na ryby i zdroje surovin.
8. Čína devalvovala kurz renminbi, což vyvolalo šok na finančních trzích. Čínská vláda uvedla, že cílem bylo posunout kurz směrem k jeho tržní hodnotě. Ale řada investorů považovala devalvaci za známku problémů v čínské ekonomice. Čínský akciový trh se na konci srpna propadl, a to obavy z problémů ještě posílilo. Důvěra v čínskou ekonomickou politiku byla otřesena, ale růst ve třetím čtvrtletí dosáhl 6,9 %, což bylo nad očekáváním. Panují však určité obavy z toho, nakolik jsou podobná čísla skutečně vypovídající. Nervozita týkající se vývoje v čínské ekonomice dál přetrvává.
7. Svět dosáhl dohody ohledně změn v klimatu. Ty do značné míry způsobuje lidstvo, ale vlády po celém světě reagují jen pomalu i přesto, že celý proces může vést až ke katastrofě. Dohoda z Paříže neřeší ani zdaleka všechny problémy a nakonec bude stejně záležet na tom, jak se zachovají jednotlivé země. Jinak řečeno, největší překážkou pokroku bude nakonec domácí politika každé z nich.
6. Rusko intervenovalo v Sýrii. Tam už čtvrtým rokem zuří občanská válka, během které zemřelo více než 200 000 lidí a která vyhnala z domova asi 9 milionů lidí. Rusko začalo v září bez varování s leteckými útoky a tvrdilo, že se připojilo k boji proti ISIS. V praxi ale byly cílem jeho útoků skupiny syrských rebelů, kteří chtějí převzít moc od spojence Rusů prezidenta Assada. Ruské vojenské operace nebyly koordinovány s operacemi Spojených států a rostly tak obavy z nezamýšlené konfrontace mezi oběma stranami. Ty se částečně potvrdily ve chvíli, kdy Turecko sestřelilo ruský letoun, který podle Turků opakovaně ignoroval varování, aby nevstupoval do tureckého vzdušného prostoru. Rusko zase hovoří o „otevřené provokaci“. I přesto, že ohledně řešení syrského konfliktu probíhají jednání, základní problém zůstává: Rusko chce, aby Assad zůstal, Washington a jeho spojenci si přejí jeho odchod.
5. Konečně byl dokončen plán na partnerství mezi USA a dalšími jedenácti zeměmi s názvem Trans-Pacific Partnership. TTP je významnou obchodní dohodou a tvoří součást amerického plánu na změny vztahů s Asií. Nová pravidla se budou týkat asi 40 % globální ekonomiky.
4. Evropská unie neustoupila požadavkům Řecka na ukončení fiskální konsolidace. Alexis Tsipras bolestivým způsobem zjistil, že pravidla se měnit nebudou. Přestože se snažil získat podporu u ostatních evropských zemí, které tíží vysoké dluhy, solidarity se nedočkal. Nepodařilo se mu ani izolovat Německo vyvoláváním vzpomínek na nacisty a jeho zvěrstva a nevyšel mu ani plán s domácím referendem. I přesto Tsipras vyhrál nové volby. Řecká ekonomika zůstává v hlubokých problémech, během posledních pěti let se propadla celkem o 25 % a oficiální čísla hovoří o 25% nezaměstnanosti. Pochybnosti o tom, zda je země schopna splatit své dluhy a zároveň zůstat v eurozóně, přetrvávají. Tzv. Grexit a možný šok globálnímu finančnímu systému by se tak mohly rychle vrátit zpět do centra naší pozornosti.
3. Bylo dosaženo dohody ohledně íránského jaderného programu. Tato jednání probíhala už od roku 2002, uzavřena byla ale až nyní. Ani jedna strana nezískala vše, čeho chtěla dosáhnout. Írán získal uvolnění sankcí, musí se ale vzdát 97 % zásob obohaceného uranu, snížit počet centrifug na obohacování a zavřít těžkovodní reaktor. Musel také souhlasit s kontrolami ze strany IAE. Pokud nebude spolupracovat, sankce mohou být znovu zavedeny. Kritiků dohody je mnoho a vadí jim, že nedošlo k úplnému ukončení íránského jaderného programu.
2. Na třech kontinentech došlo k teroristickým útokům ISIS. Islámský stát přenesl válku za své hranice a došlo k teroristickým útokům v Paříži, Turecku, k výbuchu ruského letadla a nakonec i k útokům v San Bernardinu. Následovaly intenzivnější útoky západních vzdušných sil, ale také došlo ke změně politiky ve Francii i v USA. Vývoj v roce 2016 může být v této oblasti neradostný.
1. V Evropě probíhá uprchlická krize. Ještě před deseti lety se objevovaly knihy s úvahami o tom, že Evropa bude v novém tisíciletí v čele celého světa. V roce 2015 se ale zdálo, že si neumí vyřešit ani své vlastní domácí problémy. Stále se snaží vzpamatovat z hluboké recese a k tomu se přidal příliv téměř jednoho milionu uprchlíků. Většina z nich se snaží uniknout hrůzám syrské občanské války či nepokojům v jiných zemích a oblastech. Je tu ale i řada ekonomických uprchlíků, kteří jdou za lepšími pracovními příležitostmi. Viděli jsme tak mnoho velice smutných obrázků lidí, kteří se zoufale snaží dostat do Evropy. Ukázalo se také, jak jsou hranice EU děravé, jak velké lze najít rozdíly v názorech na řešení krize a jak rychle mohou získat na popularitě nacionalistické strany zaměřené proti imigrantům.
K uvedenému seznamu bychom mohli přidat řadu dalších bodů. Například rozhodnutí amerického prezidenta Obamy ponechat americké vojáky v Afghánistánu, pokračující mírová jednání v Kolumbii, eskalující tenze na západním břehu Jeruzaléma, čínské rozhodnutí opustit politiku jednoho dítěte či uvěznění předních činitelů FIFA.
Autorem je James M. Lindsay.
Zdroj: The Atlantic