Trump jako konečná fáze hyperdemokracie

Andrew Sullivan se v New York Magazine zamýšlí nad Donaldem Trumpem. Dochází k závěru, že konec Spojených států se už blíží a závěrečnou pohromou je právě Trump. Jádro problému ale představuje americká společnost, která je tak rozdrobená a zároveň „hyperdemokratická“, že ji může zničit kdejaký demagog, který se dostane k moci. „Současné volby už jasně ukázaly, jak zranitelný je náš způsob života a jaké hrozbě naše demokracie čelí,“ píše Sullivan.

Trump je skutečně populistou a zastáncem naivního směru americké politiky a není mu cizí ani násilí. Je ale skutečně hrozbou pro 240 let starou demokracii? Sullivan ve své úvaze cituje z díla „Republika“, kterou napsal Platón. Tento řecký filozof byl kritikem demokracie, která podle něj ústila v davovou sebedestrukci. Domníval se, že demokracie se mění v tyranii. Příliš mnoho svobody totiž vede lidi k tomu, že se zaměřují příliš na sebe a ve společnosti roste chaos. S jeho růstem se objevuje nějaký demagog, který začne lidu slibovat řešení a bohatství. Následně je zvolen, posiluje svou moc a mění demokracii v tyranii.

Sullivan porovnává tento modelový vývoj s Trumpovou volební kampaní a dochází k názoru, že „paralyzovaná emoční hyperdemokracie v USA vede naštvaného a zmateného voliče do rukou Trumpa“. Taková interpretace nezaznívá ani zdaleka poprvé. Problém tkví ovšem v tom, že Platón nesmí být brán tak doslova. Byl to totiž geniální filozof, ale ne tak dobrý politolog. Andrew Hanssen z Clemson University poukazuje na to, že Platón byl hlavně teoretikem, který se moc nezdržoval testováním svých teorií. Pokud by tak učinil, zjistil by, že jeho závěry jsou mylné.

Stávaly se z řeckých demokracií tyranie? Historie ukazuje, že tomu bylo spíše naopak. Hanssen poukazuje na to, že ve starověkém Řecku existovalo více než 1 000 nezávislých městských států a v nich se poměrně často měnily režimy vládnutí. Obecně ale docházelo k tomu, že se pohybovaly od tyranií k demokraciím. Historie tedy ukazuje, že Platón se mýlil a demokracie v Řecku nebyly základem tyranií. Výzkum navíc ukazuje, že ty neúspěšnější demokracie byly nejdříve tyraniemi.

Jak ukazují například Atény, tyran Peisistratos, který měl díky daním dostatek zdrojů, prováděl nejdříve mohutné investice do infrastruktury. Tyto investice pak obohatily i střední třídu, mezi kterou patřili obchodníci, řemeslníci či výrobci olivového oleje. Po smrti Peisistrata se objevily pokusy o vytvoření oligarchie, ale tu rychle nahradila demokracie. Vědci se však domnívají, že jejím pevným základem byla právě střední třída, která vznikla a prosperovala během vlády tyrana. A nakonec se sama chopila moci.

Platon se domníval, že ideální vláda je založená na králi – filozofovi. Tento světec by měl rozumět tomu, co je skutečně dobré. Tato vláda je podle něj lepší než demokracie, protože lidé obvykle sledují jen vlastní zájmy a to bylo podle filozofa chybou. Platon také úplně ignoroval ekonomické pozadí historického vývoje. Přitom je pravděpodobné, že mnoho Trumpových voličů má vážné ekonomické problémy a základem jejich postojů nejsou kulturní faktory, ale právě tyto potíže.

Ekonomické tlaky představují v politice mocnou sílu. Společnost se nedostává do spárů demagoga proto, že trpí přílišnou demokracií, ale z toho důvodu, že trpí ekonomicky. Právě zdravá střední třída byla základem prosperujících demokracií. V Aténách si demokracie vedla dobře i díky systému zdanění a transferů, který udržoval pevnější vazby ve společnosti. Nicméně jak tvrdí Hanssen, „i tam se lidé neustále obávali demagogů a panovaly obavy z toho, jak jsou voliči hloupí“. A měli bychom mít na paměti i to, Platon byl rovněž občanem Atén.

Autorem je Jeff Guo.

Zdroj: The Washington Post