Držitel Nobelovy ceny za ekonomii Joseph Stiglitz už napsal dvě knihy na téma rostoucí příjmové nerovnosti. V rozhovoru pro The Atlantic uvedl, že „HDP je prostě sumou celkové produkce v ekonomice, ale neříká nic o tom, jak moc peněz teče do té či oné kapsy. Během prvních tří let ekonomického oživení přitom 91 % všeho růstu šlo do kapes nejbohatšího 1 % společnosti. Zbylých 99 % ostrouhalo a celkově si dokonce pohoršilo. Rozvahy této části společnosti totiž utrpěly, protože ceny domů, které tvoří hlavní část jejích aktiv, klesly o 20 – 50 %. Pak přišlo kvantitativní uvolňování (QE), které pomohlo akciovému trhu, ale průměrný Američan moc akcií nedrží. QE tak bylo v podstatě dárkem nejbohatšímu 1 % populace“.
Ekonom tvrdí, že nyní je na tom americká ekonomika o něco lépe, protože „5% nezaměstnanost je samozřejmě lepší než 10% nezaměstnanost“. K tomu pomáhá i oživení na trhu nemovitostí, ovšem „škody, které byly napáchány, jsou velmi hluboké a mají dlouhodobý dopad“. Míra participace se tak stále nachází na nejnižší úrovni za celá desetiletí a řada lidí, kteří nezískali práci v letech 2009–2011, už ji možná nezíská nikdy. Platí to zejména o starších lidech v produktivním věku a „podobné jizvy už se nezahojí“.
Stiglitz podporoval Janet Yellen jako kandidátku na šéfku Fedu, nyní tvrdí, že tato centrální banka by se měla zaměřit zejména na to, aby se k úvěrům dostávaly menší firmy. „Měly bankám říci to samé, co udělaly v jiných zemích: Pokud od nás chcete finance, musíte půjčovat malým a středně velkým společnostem. Musíte zajistit, aby peníze nešly na spekulaci s realitami či do zahraničí nebo do hedge fondů. Nevím, zda toho mohla Janet dosáhnout sama, ale ona se držela standardní makroekonomické teorie. Sazby přitom nejsou tím hlavním tématem. Tím jsou úvěry a jejich dostupnost,“ tvrdí ekonom.
Negativní sazby jsou podle Stiglitze jen výsledkem toho, že se centrální banky ve své politice zaměřují pouze na standardní nástroje. „Jestliže oživení nepřišlo poté, co sazby klesly z 5 % na 0 %, nepřijde ani po jejich snížení do záporu. Posun sazeb do negativních hodnot navíc v ekonomice způsobuje frikce a v některých evropských zemích kvůli němu dokonce dochází k útlumu na úvěrovém trhu namísto toho, aby tento trh ožil. Pokud by si malé americké firmy mohly půjčovat za negativní sazby, bylo by to perfektní, ale o tom zde nehovoříme,“ uvedl ekonom.
Stiglitz se domnívá, že jako americký prezident by mohl největší škody napáchat Ted Cruz, demokratičtí kandidáti jsou naopak odhodláni snižovat příjmovou nerovnost. Donald Trump je „zajímavý“. Zdá se totiž, že se nestaví proti sociálnímu zabezpečení tak jako Cruz a nesnažil by se Spojené státy vrátit zpět do devatenáctého století. Politiku současného prezidenta pak ekonom hodnotí smíšeně: „Stimulace měla být mnohem intenzivnější, záchrana bank měla být selektivnější a měla se týkat zejména menších bank tak, aby to pomohlo hlavně vlastníkům nemovitostí. Uzavřené obchodní dohody jsou pohromou, ale reformy ve zdravotním systému jdou tím správným směrem.“
„Dříve převládal názor, že trhy jsou v podstatě efektivní a stabilní. Lidé jako Greenspan a Bernanke tvrdili, že na trzích bubliny nevznikají. Měli hezké modely, které ale byly naprostým propadákem a jejich používání vedlo k politice, která způsobila krizi. V neposlední řadě pak standardní makroekonomická teorie ignorovala příjmovou nerovnost s tím, že ta se do chodu ekonomiky nijak výrazně nepromítá. To je naprostý omyl,“ říká ekonom k vývoji v posledních letech. K tomu dodává, že mezi potřebné změny patří pochopení toho, co trh nedovede a jaké jsou jeho slabé stránky.
Autorem je Gillian B. White.
Zdroj: The Atlantic