Zdá se mi, že hlavní rizika ve světě a na trzích jsou stále více spojena s konkrétními jmény. Tedy se jmény lidí, kteří jsou nositeli určitých názorů a emocí. Bylo tomu tak u Brexitu (dnes již důvěrně známý Boris a na druhé straně Jean-Claude). Je tomu tak samozřejmě v případě Ruska, nyní můžeme bez váhání přidat jméno Erdogan. Japonská ekonomická politika není bez důvodu nazývána Abenomií a tak dále. Pokud bych ale měl nyní vybrat jméno s velkým „J“, volba by jednoznačná: Donald Trump.
Je Trump takovou hrozbou, jak mnozí tvrdí? Podle mne ano a nevede mě k tomu ani tak to, co říká, jako to, jak to říká. Existují názory, že politici před svým zvolením mají plná ústa „kreativních“ nápadů, poté se ale srazí s realitou. Pochopí, co je proveditelné, smysluplné a co ne. A své záměry pod tímto tlakem značně přehodnotí (což v případě dobrých ideálů určitě není dobře, ale tom zde nehovořím). Obávám se, že v případě pana Trumpa by tento korigující efekt byl slabší, než bychom si přáli. Na aroganci, sprostotu, pýchu a podobné vlastnosti totiž moc nepůsobí.
Mimo dávky PMI z Evropy nás tento týden ohledně pravidelně zveřejňovaných dat nic důležitějšího nečeká. Těmi nejvýznamnějšími daty tohoto týdne tak možná budou výsledky posledního průzkumu mezi americkou veřejností, které ukazují, že paní Clintonová má v preferencích náskok před panem Trumpem dosahující asi 5 procentních bodů:
Evropská Jména
Jaké je nyní nejdůležitější jméno Evropy? Kandidátů na tuto pozici je hodně, já bych asi navrhoval paní Merkelovou, či pana Draghiho. Do čela pelotonu Tour de Europe se ale postupně dere jeden doposud celkem neznámý závodník a jeho jméno zní Beppe Grillo. Jeho Hnutí pěti hvězd (M5S) totiž získává v bankovní krizí sužované Itálii na popularitě. dokonce tvrdí, že politická nestabilita v Itálii může skončit předčasnými volbami a v nich by měly hvězdy z M5S slušnou naději na vítězství.
Co pan Grillo a jeho věrní prosazují? Mezi hlavní body patří boj proti „profesionálním politikům“, korupci, utlumení reforem, podpora agregátní poptávky, zavedení základního příjmu ve výši 780 eur na měsíc. Hnutí se také profiluje jako euroskeptické, i když o Italexitu zatím nehovoří. V neposlední řadě pak chce utužit přátelství s Ruskem (není známo, zda na věčné časy), kritické je naopak vůči Spojeným státům.
Odchod malých zemí a ekonomik eurozónu (a/nebo EU) nepotopí. Španělsko si ekonomicky vede relativně dobře, Francie je stále politicky jedním ze základních kamenů obou unií. Chleba se tedy láme a bude lámat pravděpodobně hlavně na Itálii. Tedy na možná na M5S. Nejsem samozřejmě odborníkem na italskou politiku ani společnost, ale v případě všech zemí na periferii mi přijde zřejmé následující: Hodně jim vadí ekonomická politika, kterou sebou nese členství v eurozóně (často právem), ale děsí se toho, že by se navrátili k vlastní měně. A to ani ne tak kvůli krátkodobému negativnímu šoku, ale kvůli nevíře ve vlastní schopnost spravovat vlastní měnu. Jinak řečeno, Italy přímo vyvolaný Italexit z eurozóny, či dokonce EU je také hodně nepravděpodobný i za vlády M5S.
Proč je tedy Beppe Grillo významný? Protože existuje ještě jedna možnost: Některé země budou z eurozóny vykázány, či jí budou snažně rozkládat ještě více, než nyní. Zatím i to zní jako finance fiction. Ale současný stav, kdy jsou obě unie plné pravidel, z nichž nemalá část nedává moc smysl a velká část ani není dodržována, nikam nevede. A je neudržitelný. Popsané hlavní body politiky M5S určitě nejsou receptem na fiskální konsolidaci, kterou zbytek Evropy od této země vyžaduje. O provádění nějakých razantních reforem nemluvě. Nedávám nyní hodnocení tomu, nakolik je současná politika prosazovaná Německem v celé Evropě optimální. Poukazuji na to, že Itálie by se jí pod vládou M5S pravděpodobně držela stále méně. Jestli se Italové rozzlobí, budou zlí. Ale neodejdou.