Páteční data z trhu práce nebyla zrovna důkazem toho, že by se americká ekonomika valila vpřed jako lokomotiva. V minulých měsících jsme sice jasně viděli, že podobné krátkodobé fluktuace nelze přeceňovat, akciové trhy ale na nová čísla reagovaly pozitivně. A tudíž v podstatě perverzně. Jak se mohou trhy radovat z toho, že ekonomice se nevede tak dobře, jak se čekalo, či alespoň doufalo? Jednoduše proto, že pozitivní vývoj by vracel do hry rychlejší normalizaci sazeb v USA a té se investoři podle všeho bojí více, než poněkud utlumenějšího růstu.
Slabší ekonomické oživení může firmám a akciím pomoci i v tom, že oslabuje tlak na růst mezd a tudíž korporacím umožňuje udržet si relativně vysoké marže. To ale nic nemění na prostém faktu, že dlouhodobě zdravá ekonomika nemá ráda extrémy a bez zdravé ekonomiky (přirozeně vyšších sazeb a zdravého růstu mezd) trh bude dlouhodobě prospívat jen těžko. Současný vývoj je tak v podstatě dalším příkladem toho, když krátkodobý pohled a zájmy zamlží dlouhodobé uvažování. I Keynes sice tvrdil, že v dlouhém období jsme všichni mrtvi, určitě tím ale nechtěl podporovat pohled, který nejde dál, než za jedno čtvrtletí.
Kraluje dolar
V jednom z předchozích příspěvků jsem se krátce dotkl tématu finančních podmínek panujících v americké ekonomice. Jejich vývoj je vyznačen v grafu. Z něj je patrné, že ke zhoršování těchto podmínek začalo docházet v roce 2014 a tento trend pokračoval až do počátku roku 2016. Index je počítán na základě vývoje na akciovém trhu, rizikových spreadů dluhopisů s nízkým ratingem a kurzu dolar. Na zmíněném zhoršování se pak podepsal zejména posilující dolar, který zase do značné míry táhly signály z Fedu týkající se normalizace monetární politiky. Jinak řečeno, pouhými hovory o utažení monetární politiky bylo monetární prostředí utaženo. Opět se tak ukázala moc „pouhého“ slova. Kvůli ní jsme ale ve stavu, kdy je „tvrdá“ normalizace do určité míry zablokována.
Zdroj: Danske bank
Když v zimě letošního roku zástupci Fedu ve svých úvahách o normalizaci značně obrátili, projevilo se to poměrně razantním uvolněním finančních podmínek. Nějakým prudkým zrychlením americké ekonomiky se to sice zatím neprojevilo, ale minimálně změna sentimentu byla a je znatelná. V podstatě utichly hovory o dalším pádu do recese, o směru dalšího pohybu ekonomiky se nyní nespekuluje, jen o jeho rychlosti. Jenže to neznamená, že se celé kolečko nezačne zase otáčet – nyní to vypadá na prosinec, respektive pozdější podzim. Po každém projevu o normalizaci bude zajímavé sledovat zejména dolar. K jejímu skutečnému naplnění totiž dojde pravděpodobně jen tehdy, pokud to dolar dovolí.
Americké trhy tedy možná definitivně přepnuly do onoho perverzního módu, kdy „hůře je vlastně lépe“. Důležitý je pro ně zejména aktuální normalizační plán. Ten je pak do značné míry zacyklen s dolarem: Čím více se o normalizaci hovoří, tím více vlastně klesá její pravděpodobnost, protože posiluje dolar a ten sám o sobě utahuje. Pokud by se ale čtenářovi zdálo, že podobný zacyklený mechanismus a nastavení nemůže akciím a trhům celkově nijak zvlášť prospívat, mýlil by se. Je totiž stále mnohem lepší než to, čemu čelí investoři na EM a zejména v Evropě. Právě ta má už řady měsíců problémy s naplněním svého teoretického investičního potenciálu. Ani nižší valuace, ani nízké korporátní zisky (relativně k předchozímu vrcholu) totiž v jejím případě zatím na investory zase tak velký dojem nedělají. Lépe na tom jsou dokonce i EM, které stojí a padají s vývojem v značně problematické Číně:
Zdroj: Danske Bank