Před více než dvěma roky ECB oddstartovala experiment se zápornými sazbami. Tento krok měl rozhýbat evropské banky k poskytování úvěrů a měl podpořit jiná opatření ECB směřující k vyšší dostupnosti peněz. Úvěrová dynamika v eurozóně se sice pomalu vylepšuje. Těžko ale říct, jakou zásluhu na tom má poslední snižování sazeb ECB do záporu. Průzkumy ECB ukazují na to, že se za poslední rok dostupnost peněz již nijak výrazně nevylepšila a hnacím motorem úvěrového oživení byla rostoucí investiční aktivita a poptávka po úvěrech z reálného byznysu. Záporné sazby dnes naopak mohou situaci čím dál víc komplikovat.
Málokdo v ECB pravděpodobně počítal s nasazením záporných sazeb na dlouhou dobu. Jak upozorňuje řada studií (viz například ZDE) delší období záporných sazeb má již dnes negativní dopad na ziskovost evropských bank. A to především těch, které mají z velké části tvořena pasiva vklady domácností. Právě u vkladů domácností si totiž evropské banky netroufnou účtovat nižší nebo dokonce záporné sazby, viz například studie Banky pro mezinárodní platby (BIS).
Shodou okolností k nejpostiženějším bankovním systémům patří v tuto chvíli právě ty nejslabší - například italský. Podle MMF by meziroční dynamika italských úvěrů musela zrychlit z 0,5% alespoň na 3,5% tak, aby se italským bankám vykompenzoval propad úrokové marže jen za posledních šest měsíců. To se asi jen tak nestane. Naopak kapitálově slabší banky (jako je řada italských) mohou ve finále na pokles ziskovosti reagovat i omezením úvěrování. Proto i MMF po vzoru OECD nebo Banky pro mezinárodní platby začal kritizovat pokusy o další snižování sazeb hlouběji do záporu nebo o neúměrné natahování této politiky. Podle MMF by se ECB měla soustředit více na přímý tisk peněz - politiku kvantitativního uvolňování (QE).
Není to ale krok z bláta do louže? Pokud by se ECB rozhodla natáhnout politiku QE, natáhne s tím nutně i období záporných úrokových sazeb. ECB dnes totiž jasně říká, že sazby půjdou vzhůru až dlouho po ukončení QE. Současně sama politika QE, tím jak sráží dolů dlouhé tržní sazby (5-10 let), ohrožuje rozumnou ziskovost finančního sektoru aniž by ho při tom netlačila do nadměrného rizika.
Možná spíš dozrál čas na to, přiznat si, že současnou kombinaci nízké inflace a relativně pomalého růstu měnová politika sama nevyřeší. Pokud si to ECB neuvědomí, může svojí umíněností bankám, podnikům i domácnostem nadělat v bilancích pěkný nepořádek.
Jan Bureš
Pozice: hlavní ekonom Poštovní spořitelny
Jan Bureš je hlavním ekonomem Poštovní spořitelny a ekonomem ČSOB. Pracoval jako analytik na ČSÚ a vedl ekonomický výzkum v Institutu pro evropskou politiku Europeum. Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze.
Témata: makro eurozóny a Německa, ECB, česká koruna a technická analýza na forexu, konstrukce předstihových indikátorů pro sektor průmyslu ve středoevropských zemích.