Akciový trader je v hlubokých problémech. Je mladý a na Wall Street pracuje pouze krátkou dobu. Nyní učinil špatnou sázku a v panické snaze o smazání ztrát ignoroval limity dané risk managementem. V jednom odpoledni pak prodělal 4,9 milionu dolarů.
Nešlo o skutečnou událost, která by ukončila kariéru jednoho člověka, ale pouze o simulaci, kterou vedl profesor Andrew Lo z MIT. Jejím cílem bylo zjistit, zda lze ty nejlepší tradery najít podle toho, jak se chovají v době, kdy na trzích vládne vysoká volatilita. Lo pracoval pro jednu z velkých investičních bank (nesdělil, o kterou konkrétně šlo) a jednu z jejích konferenčních místností přeměnil na tradingovou laboratoř, ve které se testů zúčastnilo celkem 57 akciových a dluhopisových traderů.
Velké finanční instituce už zpracovávají obrovský objem dat týkající se jejich zaměstnanců. Nyní se obracejí směrem dovnitř a zaměřují se na jejich největší nákladovou položku: zaměstnance. Firmy jako Chase a diskutují s technologickými společnostmi o možnosti monitoringu emocí zaměstnanců. Tento monitoring by měl zvýšit efektivitu a zároveň omezovat rizika. Lo pracoval se senzory umístěnými na zápěstí, které snímaly puls a míru pocení. Tyto přístroje by mohly tradery varovat, že jejich emoce jsou příliš vypjaté. Stejně tak mohou být využity pro testování nových zaměstnanců a hledání těch, kteří jsou nejlépe schopni vypořádat se s tlakem a rizikem.
„Představte si, že by všichni tradeři nosili na zápěstí přístroj, který by sledoval jejich fyziologii a vy byste tak v každém okamžiku věděli, kdo panikaří,“ říká Lo. Manažeři rizika by tak mohli zjišťovat, u kterých traderů se hromadí problémy včetně neschválených obchodů. Ztráty z jednoho špatného obchodu přitom mohou dosahovat až 100 milionů dolarů. Na druhou stranu by podobné technologie znamenaly významný zásah do soukromí člověka. Erkin Adylov, který dříve pracoval jako analytik pro , říká, že již dnes jsou běžné například emoční analýzy telefonních hovorů zaměstnanců velkých investičních bank. Pokud se zaměstnanec během hovoru odchýlí od běžných norem, jde o známku toho, že si jeho práce zaslouží větší pozornosti nadřízených.
Dobrovolníci, které pro své testy získal Lo, měli obchodovat na komoditních, akciových a dluhopisových trzích. Byli mezi nimi junioři i dlouholetí zaměstnanci banky. Lo tvrdí, že ti nejlepší tradeři mají specifické reakce na vysokou volatilitu na trzích. To neznamená, že by neprožívali emoce. Spíše jde o „emoční atlety“, jejichž těla se rychle přizpůsobují stresujícím situacím a poté se zase rychle vracejí do klidu, takže jsou hned připraveni na další výzvu.
Ti, kteří si v testu vedli nejhůře, se naopak neustále vraceli ke svým chybám a jejich emoční aktivita zůstávala na vysokých úrovních i poté, co volatilita na trhu opět klesla. Lo říká, že pokud je emoční reakce příliš silná, lidé začínají být agresivní či naopak ustrašení. Jestliže jich je ale příliš málo, nemají dostatek motivace, aby se problému plně věnovali. Existuje tak optimální míra emocí, kterou se vyznačují veteráni na trzích. Ti ji získali i díky zkušenostem a tréninku. K podobným závěrům týkajících se optimální míry emocí dospěl i profesor managementu Brian Uzzi. A Lo věří, že v budoucnu bude právě oblast emocí u traderů pozorně sledovaná a každá banka se jejich analýze bude muset věnovat.
Autorem je Hugh Son.
Zdroj: Bloomberg