Po srpnovém propadu se nálada v evropské ekonomice začíná opět vzmáhat. Ukazatele důvěry se zvýšily napříč téměř celou ekonomikou, především v průmyslu, stavebnictví a mezi spotřebiteli. Nadále platí, že optimističtější jsou firmy i lidé mimo eurozónu, i když i zde je vidět docela solidní náznak zlepšení. Zdá se tedy, že efekt brexitu vyprchal tak rychle, jak sám přišel. Na druhou stranu to ovšem neznamená, že se časem nevrátí. Otázkou zůstává, jak se nové situaci přizpůsobí britské firmy. Zda začnou měnit své investiční záměry a další plány.
Za pozitivní považujeme především zlepšení nálad v průmyslu, za kterým stojí růst exportních zakázek. Ve službách se toho sice moc ani tentokrát nezměnilo, ale i tak se výsledek drží těsně nad dlouhodobým průměrem. Slabší než v loňském roce, avšak stále výrazně nadprůměrná, jsou očekávání v maloobchodě, který těží z oživující se spotřebitelské poptávky. A nakonec zlepšení je vidět i ve stavebnictví, které se – na rozdíl od toho českého – těší z přílivu nových zakázek.
Aktuální údaje o náladách napříč ekonomikami EU potvrzuje očekávání příznivého ekonomického vývoje ve druhé polovině letošního roku. Nedočkáme se sice nejspíše žádného rekordního výsledku, nicméně pozitivní zprávou je, že ekonomika EU a zvláště pak eurozóny roste solidním tempem. Pro ČR je to slibný vývoj, který dává šanci na pokračování vývozní expanze a zvláště pak dalšímu růstu tuzemského průmyslu, jenž zůstává hlavním motorem celé ekonomiky.
ECB by v rámci nejnovější várky měkkých dat měla potěšit inflační očekávání. Ta se totiž zvýšila jak v průmyslu, tak ve stavebnictví a dokonce i mezi spotřebiteli. Není to zatím sice žádný dramatický nárůst, nicméně je to další důkaz o odražení se inflace ode dna. Jestli však na toto ECB bude reagovat potvrzením svých dřívějších plánů o konci kvantitativního uvolňování, je jiná věc. Přece jen se zdá, že současná vlna QE už zdaleka nemusí být jen o nízké inflaci či slabých inflačních očekáváních.
