Díky technologickému pokroku je možná levnější těžba ropy a zemního plynu. Robotika nám umožňuje zvyšovat objem výroby a zároveň omezit počet zaměstnanců. Čína oznámila, že hodlá postavit více oceláren. V principu by všechno z toho mělo působit na snižování inflace. Více kapacit na výrobu oceli by mělo tlačit dolů její ceny. Více těžby ropy a zemního plynu by mělo mít stejný dopad na jejich ceny. Robotika by pak měla snižovat jak mzdy, tak prodejní ceny ve výrobních závodech.
Mělo by tedy jít o velmi dobré zprávy, které znamenají, že minimálně ve střednědobém období bude inflace nižší. Fed by tedy měl být v takovém prostředí schopen vytvořit vyšší zaměstnanost bez toho, aby ohrozil svůj inflační cíl ve výši 2 %. Ve světě centrálních bankéřů by dokonce nemělo být lepších informací, než jsou ty zmíněné v úvodu. Podle mého mínění to ale Fed v současné době takto nevnímá. Proč?
Pokud by Fed chtěl zvýšit zaměstnanost, musel by držet sazby nízko po delší dobu, než původně plánoval. Nebo by mohl začít s dalším programem nákupu aktiv. Mně se ale zdá, že z nějakého důvodu by s tím velmi váhal. Fed totiž utahuje svou politiku od května 2013, když Ben Bernanke ohlásil záměr omezovat nákupy aktiv. Činí tak i přesto, že inflační tlaky jsou stále utlumené, inflační očekávání se nacházejí blízko historických minim a zaměstnanost lidí v nejproduktivnějším věku se stále pohybuje pod úrovněmi z roku 2007. Fed se zoufale snaží o normalizaci monetární politiky, a to znamená, že chce sazby zvedat na úroveň, která byla v minulosti běžná.
Cílem Fedu tak je normalizace a ne inflace ve výši 2 %. Dobré zprávy se následně ovšem stávají zprávami špatnými. Pokud výše uvedené faktory nedoprovází další uvolnění monetární politiky, dojde k dalšímu snížení inflace. Lidé tak budou ještě více váhat se svými výdaji – proč si něco kupovat hned, když ceny nerostou? Ve výsledku tak dojde k ještě většímu útlumu ekonomiky.
Zdá se, že centrální banky po celém světě nechtějí či nejsou schopny uvolnit monetární politiku tak, aby efektivně čelila dezinflačním šokům. Jenže pak pravděpodobně míříme k tomu, že lidé budou technologický pokrok a investice do dalších výrobních kapacit vnímat negativně, protože je budou považovat za hrozbu prosperitě. To by ale nebyl právě nejšťastnější výsledek.
Autorem je bývalý člen měnového výboru Fedu Narayana Kocherlakota.
Zdroj: Bloomberg