Ekonomové z Fedu zveřejnili minulý měsíc analýzu, která se zabývala dopadem demografického vývoje na ekonomiku. Podle jejich závěru se americká ekonomika nachází v novém normálu, který charakterizují nízké sazby, nízké investice a tempo růstu. Tato analýza měla znatelný ohlas a přidaly se k ní další podobné hlasy. Například Stanley Fischer z Fedu před několika dny prohlásil, že sazby v USA leží nízko i kvůli faktorům, které leží mimo kontrolu centrální banky. Dodal, že „růst průměrného věku populace pravděpodobně zvyšuje úspory domácností“.
V posledních desetiletích probíhá stárnutí populace ve většině vyspělých zemí. Poválečná generace přichází do důchodu a míra porodnosti u jejích dětí je nižší. Tento vývoj pak podle obecného konsenzu přispívá k poklesu sazeb. Otázkou ale je, jak bude vypadat budoucnost. Toto téma přitom přináší i velmi emotivní úvahy na téma: „Kdo se bude starat o naše prarodiče?“ George Magnus, který působí jako hlavní ekonom banky UBS, ale poukazuje na to, že demografický vývoj není předem daný. Podle něj je třeba „politické odvahy“ na přijetí potřebných změn, které by současný demografický trend i jeho důsledky tlumily. Patří mezi ně pozdější odchod do důchodu a více imigrace či motivace lidí pro to, aby pečovali o své blízké.
Jaký má stárnutí populace dopad na ekonomický růst? Lidé většinou nejvíce spoří v době, kdy pracují. Přímo či nepřímo přes různé fondy nakupují dluhopisy a tím tlačí dolů jejich výnosy. V penzi pak čerpají z toho, co předtím naspořili. Nejvíce to většinou platí během poslední fáze života, kdy stoupají náklady na zdravotní péči. Podle zmíněné analýzy Fedu klesla přirozená výše sazeb kvůli demografickým faktorům o 1,25 procentního bodu a to samé platí o poklesu tempa ekonomického růstu. To by znamenalo, že rozhodující brzdou růstu nebyla v posledních desetiletích monetární politika, fiskální politika či problémy s produktivitou, ale právě demografický vývoj.
Zdá se také, že demografický zlom koresponduje se vznikem finančních krizí. Jak ukazuje následující graf, v USA, Západní Evropě i Japonsku došlo k finanční krizi v době, kdy bylo dosaženo vrcholu v poměru celkového počtu zaměstnanců k lidem před a po produktivním věku.
Investoři už zmíněným trendům a faktorům začínají věnovat pozornost. Marc Chandler z investiční banky Brown Brothers Harriman poukazuje na to, že monetární a fiskální politika sice mohou podpořit agregátní poptávku, demografický vývoj ale tento optimismus chladí. V USA není pravděpodobné, že se v následujících dvaceti či třiceti letech výrazně zvýší populace v produktivním věku a to podle Chandlera znamená, že „období nízkých sazeb a růstu bude trvat dlouho“. Podobné síly přitom působí i v Evropě a Japonsku.
Charles Goodhart z , který dříve pracoval v Bank of England, ale tvrdí, že rostoucí počet důchodců dosavadní dlouholetý trend zvrátí, protože sníží příjmovou nerovnost, začne tlačit sazby nahoru a zvýší i tempo růstu. „Mladí a staří lidé představují pro ekonomiku inflační faktory. Deflačně na ni působí jen lidé v produktivním věku,“ říká ekonom a dodává: „Populace v produktivním věku se bude snižovat a spolu s tím se vrátí i inflace.“ Tento efekt by ale slábl v případě, že by lidé pracovali déle než dříve. Někteří ekonomové pak s celou tezí o vyšší inflaci a růstu nesouhlasí. Joachim Fels ze společnosti Pimco tvrdí, že detailní pohled na data ukazuje, že nejvíce spoří lidé, kteří odcházejí později do důchodu. „Chovají se jako Warren Buffett a je jich hodně,“ říká Fels.
Autorem je John Authers.
Zdroj: FT