Kolem velkých automobilek se množí počet nově zakládaných společností, které se zaměřují na vývoj samořídících aut. Například Uber ohlásil v polovině srpna spolupráci se švédským Volvem, která má za cíl vytvořit automatizovanou síť taxislužeb. Několik dní předtím zase oznámil americký , že alespoň v jednom městě rozjede do roku 2021 taxislužbu složenou ze samořídících vozů. Automatizovaná auta také testuje Groupe PSA prodávající vozy a Citroën.
Nové modely aut budou závislé na kvalitě informačního propojení. Tato konektivita se týká široké oblasti od přenosu dat mezi vozem a jeho výrobcem až po přenos informací mezi vozem a záchrannými službami a dalšími vozy na silnici. Bez vyšších a spolehlivějších přenosových rychlostí internetových sítí samořídící auta nebudou moci fungovat. Evropa ještě ale ani nepřipravuje legislativu, která by umožnila provoz samořídících aut napojených na internet v zemích od Švédska až po Španělsko.
Podle současných pravidel nemohou auta bez řidiče jezdit rychlostí vyšší než 10 kilometrů za hodinu. Jednání o změně této regulace nebudou dokončena dříve než v polovině roku 2017. Kdyby nedošlo ke zvýšení tohoto limitu, samořídící auta by nemohla konkurovat běžným vozům ani v ulicích měst. Podle současných pravidel by také nemusela projít testy bezpečnosti. Ty jsou nyní navrženy s předpokladem, že někdo sedí za volantem a plán na změnu také neexistuje.
Podobné překážky by mohly způsobit, že Evropa bude výrazně zaostávat za Spojenými státy, kde se samořídící auta už testují. Podle zástupců automobilek je příslušná regulace v USA méně detailní a umožňuje větší flexibilitu při testech nových technologií, než tomu je v Evropě. Volvo tvrdí, že jeho modely aut by mohly být do roku 2020 vybaveny takovými technologiemi, že bude vyloučeno vážné zranění cestujících či dokonce jejich úmrtí. Zástupci velkých automobilek se obecně domnívají, že vozy mohou mít v budoucnu takové technologie, které výrazně zvýší jejich bezpečnost. Patří mezi ně například různé senzory a varovné signály.
Některé evropské země jsou ale napřed. Švédsko, Německo a Nizozemí umožnily Volvu, a dalším automobilkám testovat jejich inovace v bezpečném prostředí. Ve Finsku už po ulicích Helsinek jezdil jeden měsíc samořídící autobus Easymile EZ-10. Podobná vozidla byla testována v Nizozemí, švédské město Gothenburg bude příští rok testovat samořídící Volvo. Jenže takový individuální přístup znamená, že v Evropě se vytvářejí vzájemně oddělené trhy nových technologií. Bez jednotných pravidel stanovených Bruselem se tak budou automobilky pravděpodobně zaměřovat jen na menší samořídící auta, která se hodí do měst.
Technologické sny
Technologické společnosti sní o samořídících autech ještě déle než samotné automobilky. Google na tomto projektu pracuje už od roku 2009 a v Evropě probíhal výzkum v této oblasti již v osmdesátých letech. Podle technologických firem ale samořídící auta potřebují internetové připojení o rychlosti 500 megabitů za sekundu s intervaly kratšími než 10 milisekund. To je mnohem více, než kolik plánuje Evropská komise pro následujících deset let. V některých částech USA se přitom rychlost připojení blíží 1000 megabitů za sekundu.
Evropská komise má nyní za cíl dosáhnout do roku 2025 rychlosti připojení ve výši 100 megabitů za sekundu. Pro provoz samořídících aut je přitom důležité, aby připojení nebylo přerušeno a aby probíhalo ve vysokých rychlostech. Nemyslitelná je pak situace, kdy by se kvalita a rychlost připojení měnila s překročením hranic. Jednotná evropská regulace by tyto problémy mohla řešit. Brusel nyní jedná jak s automobilkami, tak s telekomunikačními společnostmi, jeho prioritou je ale odstranění zmíněného rychlostního limitu pro samořídící vozy ve výši 10 kilometrů za hodinu.
Autory jsou Joanna Plucinska a Joshua Posaner.
Zdroj: Politico