Ambiciózní studie, která zkoumá vývoj klimatu a souvislosti s politickou nestabilitou v letech 1400 až 1900, tvrdí, že i přes značné rozdíly mezi současností a zkoumaným obdobím bychom měli očekávat častější války kvůli globálnímu oteplování.
Výzkum akademiků z Harvardovy univerzity, Koloradské univerzity a Severozápadní univerzity se zaměřil na změnu klimatu a konflikty v Evropě, severní Africe a Blízkém východě v období 1400 až 1900. Akademici čerpali z vojenskohistorických encyklopedií a války podle jejich intenzity „zakódovaly“ tak, aby je mohli smysluplně porovnat a lokalizovat na mapě zkoumaného území. Data týkající se klimatu autoři práce čerpali ze studií, které historické teploty odhadovaly pomocí letokruhů, dat posbíraných zkoumáním vzorků z ledovců a dalších metod.
Mapa konfliktů na 400x400 km za sto let od 15. století do 19. století
Zdroj: NBER
Porovnání počtu a intenzity válek s historickými daty o změnách teploty ukázalo, že ochlazení bylo ve studované oblasti často spojené s více konflikty. Navíc autoři upozorňují, že čím déle změna klimatu trvala, tím byl vliv ochlazení na politickou stabilitu silnější.
Přímočarým vysvětlením může být fakt, že ochlazení většinou vede ke snížení zemědělské produktivity, což může vyvolat souboj o úrodnější půdu.
Autoři si jsou vědomi toho, že nyní je kontext jiný, neboť se planeta otepluje. Také je možné namítnout, že lepší infrastruktura a technologie umožňují lepší mobilitu výrobních faktorů (je snazší přesunovat kapitál a pracovníky než v novověku) a jádro mnoha ekonomik už netvoří zemědělství, ale průmysl a služby.
Odpovědí na tyto poznámky je to, že změny klimatu, ať už snížení teploty v novověku nebo současné zvyšování teploty, vedly především k narušení tradičního hospodářství. A právě oblasti nejvíce vystavené změnám klimatu, tedy oblasti, kde už je teplo a ještě více se oteplí, jsou zároveň těmi, jejichž hospodářství je nejvíce založené na pre-industriálních tradičních formách zemědělství, neboť se jich mechanizace a industrializace dotkly pouze okrajově.
Poučení z trendů způsobených změnou klimatu v Evropě v novověku jsou tak přenositelná například na současnou situaci v rovníkové Africe – zemědělství je hlavním zdrojem obživy (a často je součástí především šedé ekonomiky) a půda je jediným faktorem, který se nedá přesunout. Nekvalitní infrastruktura (a nedostatek zdrojů na její vybudování) navíc změny klimatu nedokáže zmírnit.
Výsledkem by tak logicky měl být přesun jiných faktorů – konkrétně kapitálu (tj. odliv peněz a výrobních prostředků, kterých v Africe tak jako tak moc není) a práce (migrační vlna, kterou již zažíváme). Právě toto stěhování pryč od rovníku může, jak studie naznačuje, vést v blízké a střednědobé budoucnosti k intenzivnějšímu politickému násilí.
Oblasti nejvíce ohrožené změnou klimatu (tmavě zelená/modrá) a ty méně ohrožené (světle zelená)
Zdroj: Maplecroft