Že vysokoškoláci si přijdou na lepší mzdu, než lidé se středoškolským vzděláním, není žádnou novinkou. Konkrétně ve Spojených státech byl od osmdesátých let trend takový, že rozdíl mezi mzdami obou skupin obyvatelstva se začal výrazně prohlubovat. To si mnozí vysvětlovali technologickým pokrokem a s tím spojenou poptávkou po kvalitně vzdělané pracovní síle. Středoškoláci ale nyní začínají vysokoškoláky dohánět.
Výzkum Roberta G. Valletta ze sanfranciského Fedu totiž ukazuje, že od roku 2000 se nůžky mezi absolventy s univerzitními tituly a těmi s maturitami dále nerozevíraly. V letech 2010 až 2015 se dokonce rozdíly v příjmech mírně snížily. Zvlášť v USA ale i jinde na západě, kde vysokoškolské vzdělání pro mnoho mladých lidí znamená dluh na několik desetiletí, tak nyní vyvstává otázka, zda má několik let studia vůbec ještě cenu. Podle dat Fedu má studentskou půjčku přes 44 miliónů Američanů a dohromady dluží 1,26 biliónu dolarů.
Vallett poukazuje na dva fenomény, které trend z konce minulého století podle výsledků výzkumu zpomalily a obrátily. Tím prvním je tzv. „polarizace“, efekt, jenž způsobuje postupné mizení pracovních míst vyžadujících od zaměstnanců „střední“ úroveň dovedností. Může za ní zejména automatizace různých výrobních procesů nebo služeb a dotýká se jak „bílých“ tak „modrých“ límečků, tedy dělníků v továrnách stejně jako například účetních. Většinou se jedná o povolání, která se vyznačují rutinními až mechanickými úkoly.
Část vysokoškolských absolventů tak stále dosáhne na dobře placené pozice pro vysoce kvalifikované uchazeče, zatímco část se musí spokojit s povoláními, která jim vydělávají méně. Jinými slovy, technologický pokrok zablokoval jakousi „střední“ cestu. Někteří vysokoškoláci tak se středoškoláky nyní soupeří o ty samé pracovní příležitosti.
Druhým a spojeným vysvětlením jsou obecně snižující se požadavky na kognitivní a intelektuální schopnosti u uchazečů o práci, což způsobuje zejména výpočetní technologie. Spousta zájemců o zaměstnání je tak překvalifikovaných, spokojují se s horšími pozicemi a zvyšují tak tlak napříč trhem práce, tedy jak u vysokopříjmových povolání, tak u těch méně žádaných.
Zdá se tedy, že vysokoškoláci postupně ztrácejí konkurenční výhodu nad středoškoláky. Vallett i přesto ale připomíná, že investice do vyššího vzdělání má podle většiny současných analýz pro jednotlivce i společnost jako celek stále celkově pozitivní efekt.