Americký prezident Donald Trump může během prvních dvou let své vlády výrazně ovlivnit vedení Fedu. Vedle jmenování Jeroma Powella jeho novým šéfem bude současná vláda nominovat šest ze sedmi členů vedení této centrální banky. K tomu se může změnit obsazení postu prezidenta New York Fedu. Může tedy jít o významný posun, který nemá v historii obdoby, píše na stránkách Financial Times investor a ekonom Gavyn Davies. Jaké formy tento posun nakonec dosáhne a co bude jeho možným výsledkem?
Na dosavadní výběr nových kandidátů má velký vliv ministr financí Mnuchin a i díky němu značně opadly obavy z toho, že se do čela Fedu dostanou nekvalifikovaní a excentričtí lidé. Nicméně i tak bude obměna velká a to samo o sobě znamená, že Fed projde určitou intelektuální metamorfózou. Jeho rozhodovací procesy už pravděpodobně nebudou dominantně ovlivněny skupinou ekonomů s podobnými názory a uvažováním.
Zvýší se tak diverzita, pracovní zkušenosti a pohled na věc. Dopad těchto změn na konkrétní politické kroky není jasný. Trh ale bude pravděpodobně považovat chování Fedu za rizikovější a více nepredikovatelné, a to minimálně do doby, než se věci usadí. FOMC také možná přestane tíhnout k postupnému zvyšování sazeb a bude otevřenější k prudším změnám.
Za vlády prezidenta Obamy stáli v čele Fedu zejména ekonomové s Ph.D. titulem, u nichž dominovaly keynesiánské teorie. Vysoce se cenily zkušenosti s monetární ekonomií a většina členů vedení Fedu tíhla k politickému středu a liberalismu. V minulosti tomu tak ale nebylo, což je zřejmé z následujícího grafu. Ukazuje vývoj složení devatenáctičlenného výboru FOMC – počet bankéřů, odborníků ze zemědělství, právníků, zástupců průmyslu, vlády, pracovníků Fedu a jeho výzkumného oddělení a nakonec i akademiků:
Zatímco na počátku existence Fedu v jeho vedení jednoznačně dominovali bankéři, jejich vliv postupně klesal. Namísto nich přicházeli zejména akademici a ekonomové samotného Fedu. Davies se domnívá, že současné změny a posun k větší rozmanitosti ve vedení Fedu může mít za důsledek lepší monetární politiku. Otázkou podle něj ovšem je, nakolik se diverzita skutečně zvýší. Ekonomické modely používané centrální bankou totiž nemají žádnou reálnou alternativu, která by stála na výzkumu a testování na datech.
Ekonomové Fedu také zůstanou stejní a jejich vliv na rozhodování FOMC díky nové situaci možná ještě vzroste, protože někteří noví členové FOMC nebudou mít s monetární politikou tak velké zkušenosti. Davies to ovšem hodnotí jako „důležité stabilizační síly“ a také zmiňuje několik bodů, u kterých se názory nových členů FOMC mohou lišit od dosavadního středního proudu:
Mohou jevit větší nadšení pro fiskální stimulaci a více věřit v pozitivní efekty politiky zaměřené na zlepšení na nabídkové straně ekonomiky a snižování daní. Mohou mít větší obavy z nestability vyvolané rostoucími cenami aktiv, ale také mohou být ochotnější k eliminaci některých regulačních nástrojů přijatých v minulých letech. Mohou být ochotnější k prudšímu zvedání sazeb a snižování rozvahy Fedu, větší důraz může být kladen na monetární politiku založenou na předem stanovených pravidlech a zejména na základě Taylorova pravidla.
Zdroj: Financial Times