Pro Severní Koreu by nebylo těžké, s trochou dobré vůle ze strany jejího vládce Kim Čong-una, následovat ve stopách ekonomického úspěchu Vietnamu. Země totiž dnes svou ekonomikou až pozoruhodně připomíná stát v jihovýchodní Asii v roce 1986, kdy tamní komunistická vláda podnikla balík reforem „Doi Moi“, který zemi nasměroval na cestu vedoucí ke kapitalismu. Severní Korea má dokonce v určitých ohledech náskok, oproti tehdejšímu Vietnamu je bohatší a více industrializovaná.
Vietnam se v posledních 30 letech stal obrovským výrobním centrem, majícím ekonomiku šestkrát větší než Severní Korea. V minulém roce rostlo vietnamské HDP o 6,8 %, nejrychleji za poslední dekádu, za což mohla země z nemalé části děkovat jihokorejským firmám. Samsung je největším zahraničním investorem, jeho podíl na celkových exportních tržbách je téměř 25 %.
Severní Korea v porovnání sice jasně zaostává, jihokorejské společnost by však pravděpodobně, pokud by k tomu dostaly příležitost, svou výrobu přesunuly. Náklady na mzdy by byly výrazně nižší, alespoň podle posledních dat ze sdíleného průmyslového komplex v Severní Koreji Kaesong, který byl jihokorejskou vládou uzavřen v roce 2016.
Ochromen sankcemi se Kim, po sérii jaderných testů, vrací k diplomatickým prostředkům, slibuje ukončení Korejské války a souhlasí se setkáním s americkým prezidentem Donaldem Trumpem, které Trump označil za „velmi speciální moment pro světový mír“.
Pro Severní Koreu to zcela jistě speciální příležitost může být. Zahraniční investice vytvářejí 26 % vietnamského HDP. Pokud by se Pchjongjangu podařilo navýšit v současnosti téměř nulové přeshraniční přítoky na 20 % HDP, mohla by severokorejská ekonomika, podle odhadů , růst okolo 5 procent ročně.
Jihokorejské investice by tuto sumu mohly naplnit samy o sobě, 20 procent severokorejského HDP v roce 2016 vychází na 6 miliard dolarů. Samotný Samsung přitom do vietnamské ekonomiky od svého příchodu napumpoval 17 miliard dolarů.
V čem ale má Vietnam před Severní Koreou výrazný náskok je demografie. Okolo 70 procent obyvatel je v současné době v produktivním věku, v Severní Koreji to je pouze 44 procent obyvatelstva. Severokorejský počet obyvatel v produktivním věku by pak měl dosáhnout svého maxima již v roce 2020, v případě Vietnamu vrchol připadá na pozdější rok 2040.
Usmíření obou Korejí by pak měl mít pozitivní dopad i na jihu, analytici často zmiňují možnost, že snížená pravděpodobnost války na Korejském poloostrově by měla vymazat diskont indexu Kospi. Rizikové prémium připisované jihokorejským aktivům pomalu mizí. Zahraniční investoři od ledna koupili tamní dluhopisy v hodnotě více než 17 miliard dolarů, sázejí tak na nižší volatilitu korejského wonu díky nižšímu napětí mezi sousedícími zeměmi. Jihokorejské společnosti jsou však nadále o 30 % levnější než srovnatelné firmy v regionu, přestože jak corporate governance, tak dividendová politika doznaly zlepšení.
Opatrnosti investorů se nelze divit, Kim není příliš stabilizujícím vlivem. Pokud by však svá nynější slova dodržel, měli by manažeři investičních fondů hodně co dohánět. Prominentní investor na rozvojových trzích, Mark Mobius, nedávno prohlásil, že by v Severní Koreji "rozhodně" investoval, pokud by to bylo možné. Spolupráce mezi Severní a Jižní Koreou je pak podle něj "krásnou kombinací."
"Jih má technologie, má know-how a má výrobní kapacity. A Sever zase má zdroje," myslí si Mobius.
Zdroj: Bloomberg, CNBC