Poslední zasedání ECB dopomohlo euru k silnějším úrovním, když na trh zvlášť zapůsobila věta šéfa ECB zmiňující vývoj na trhu práce, který spolu s rostoucí vytížeností kapacit podle něj snižuje nejistotu inflačního výhledu. Centrální banka tedy vnímá, že zlepšování situace na evropském trhu práce jí může v budoucnu uvolnit dále ruce. Nezbývá proto, než se podívat, co se na tomto trhu vlastně děje.
Od roku 2013, kdy nezaměstnanost v eurozóně dosahovala přes 12 %, se situace na trh práce skutečně výrazně zlepšila. Aktuálně je tam bez práce už jen 8,2 % lidí, což není až tak daleko od úrovně dosahované před recesí v roce 2008. Ještě působivěji pak působí čísla o počtech nezaměstnaných, kterých je nyní o téměř 6 milionů méně, nebo o vývoji volných pracovních míst. Míra volných míst počítaná jako podíl volných míst na celkovém počtu obsazených a neobsazených pozice se totiž dostala z průměrné jedničky na aktuální 2,1 %. V jednotlivých zemích se samozřejmě výrazně liší, nejvyšší je v Belgii, kde je 3,5 % neobsazených míst až po Řecko, kde tento poměr dosahuje jen 0,7 % a kde se vlastně za celou dobu sledování ani příliš neměnil.
V každém případě se však dá říct, že se situace dlouhodobě zlepšuje ve většině zemí eurozóny, takže ekonomický růst skutečně napomáhá vzniku nových pracovních míst a časem může dokonce i podpořit (jádrovou) inflaci tolik vyhlíženou ECB, pokud dojde i na zmiňované inflační tlaky z titulu mezd. Na ty je však zatím evropská statistika krátká, protože kromě jednotkových pracovních nákladů se ke srovnatelným mzdovým statistikám vlastně ani nejde dobrat .
Rekordmanem v míře (respektive v tvorbě) volných pracovních míst však není žádná země eurozóny, ale je jím Česká republika. S poměrem 5,4 % nemá vlastně v rámci EU ani konkurenci a to přitom ještě v roce 2010 měla podobnou úroveň volných míst jako současné Řecko. Za posledních osm let se ovšem situace v ČR natolik díky růstu ekonomiky změnila, že se přehřívající trh práce stal jedním z argumentů pro změnu tuzemské měnové politiky. Tedy mnohem dříve, než tomu je či bude v případě ECB.
TRHY
CZK a dluhopisy
Koruna se v průběhu včerejška pohybovala v těsném pásmu nad úrovní 25,45 EUR/CZK. Dostala se tak téměř na dohled průměrné úrovně, kterou ČNB očekává v posledním čtvrtletí letošního roku. Příští středu zasedá bankovní rada, od které se čeká zvýšení sazeb o dalšího čtvrt procentního bodu a také naznačení, jak to vypadá s případným růstem sazeb v listopadu. Podle našeho názoru stále platí, že silné slovo bude mít kurz koruny, který prognóza ČNB předpokládá dále posílí na průměrných 25,30 EUR/CZK.
Zahraniční forex
Hlavní zprávou včerejšího dne je pochopitelně uvalení dodatečných cel na čínský dovoz ze strany USA. Ač tato informace nepohnula kurzem eurodolaru ani o píď, tak je třeba si říci, že cla na Čínu budou mít makroekonomické konsekvence pro politiku Fedu a tím i pro dolar. Cla nepatrně zvýší jádrovou inflaci v USA a mohou dokonce krátkodobě podpořit růst v USA (čínská produkce bude alespoň částečně nahrazena americkou). To implikuje, že politika Fedu tak může být v krátkodobém horizontu přísnější než za jinak stejných okolností. Tyto úvahy se také dost možná rozehrávají na trzích dluhopisů, neboť výnos amerického desetiletého bondu se včera opět po delší době dostal nad hranici 3,0%.
Nálada na trzích dluhopisů ve vyspělých zemích může přitom zůstat i v následujících dnech a týdnech medvědí (aneb výnosů půjdou dále vzhůru), což patrně příliš neuleví měnám jako je turecká lira. Ta včera mimochodem opět začala ztrácet, což ovšem tentokrát nijak neovlivnilo středoevropské měny. Z nich si musí dnes dát pozor forint, vzhledem na zasedání maďarské centrální banky. MNB sice úrokové sazby nijak měnit nebude, ale může dále expandovat uvolněnou politiku skrze nestandardní měnové operace. Na druhou stranu MNB může zmínit relativně vysokou inflaci a dát lehký signál, že utažení měnové politiky v roce 2019 připadá v úvahu.
Ropa
Nová americká cla na čínské zboží v hodnotě 200 mld. dolarů, která včera oznámil americký prezident Trump, stahují cenu ropy pod hranici 78 USD/barel. Přechod do další fáze vzájemného obchodního konfliktu obou velmocí totiž stále citelněji hrozí negativními dopady na kondici světového hospodářství, na níž je poptávka po ropě životně závislá. Navíc, včera představená 10% cla (platná od 24.9.) by se měla od počátku nového roku zvýšit až na 25 %, což hrozí další eskalací konfliktu.
Nad vodou však v tuto chvíli drží cenu ropy zejména dění okolo íránských sankcí. I přes to, že oficiálně vstoupí v platnost až 4. listopadu, již nyní Írán pociťuje jejich důsledky, neb jeho export ropy poklesl jen za poslední tři měsíce o cca 500 tis. barelů denně. Mnozí z odběratelů íránské ropy (zejména asijské státy) totiž z obezřetnostních důvodů již omezili dodávky tak, aby v listopadu nečelili sekundárním efektům poměrně nejasně definovaných sankcí (tj. nemožnosti vstupu do amerického finančního systému).