Hledat v komentářích
Investiční doporučení
Výsledky společností - ČR
Výsledky společností - Svět
IPO, M&A
Týdenní přehledy
 

Detail - články
Kdo opravdu vytváří v ekonomice hodnotu?

Kdo opravdu vytváří v ekonomice hodnotu?

18.09.2018 6:05

Po globální finanční krizi v roce 2008 vznikl konsensus, že veřejný sektor má zodpovědnost zasáhnout v zájmu sanace systémově důležitých bank a stimulace hospodářského růstu. Tento konsensus však měl jepičí život a hospodářské intervence do veřejného sektoru začaly být záhy pokládány za hlavní příčinu krize, kterou je tudíž zapotřebí zvrátit. To se ukázalo jako vážná chyba.

Zejména v Evropě byly vlády peskovány za vysoké dluhy, přestože kolaps nezpůsobily veřejné půjčky, nýbrž soukromý dluh. Mnohé vlády dostaly pokyn zavést úsporná opatření, místo aby stimulovaly růst proticyklickou politikou. Od státu se očekávalo, že bude usilovat o reformy finančního sektoru, které měly spolu s oživením investic a průmyslové výroby obnovit konkurenceschopnost.

Ve skutečnosti však proběhlo příliš málo finančních reforem a v mnoha zemích se průmysl stále nepostavil na nohy. Zisky se sice v mnoha sektorech vrátily, ale investice zůstávají slabé kvůli hromadění hotovosti v kombinaci s rostoucí financializací, kdy rekordních hodnot dosahují také zpětné odkupy akcií – s cílem zvýšit ceny akcií, a tím i akciových opcí.

Důvod je prostý: notně očerňovanému státu byly umožněny jen bázlivé politické reakce. Toto selhání dokládá, do jaké míry je politika stále utvářená nikoliv historickými zkušenostmi, nýbrž ideologií – konkrétně neoliberalismem, jenž prosazuje minimální roli státu v ekonomice, a jeho akademickou sestřenicí, „teorií veřejné volby“, která klade důraz na nedostatky vlád.

Růst vyžaduje dobře fungující finanční sektor, v němž jsou dlouhodobé investice odměňovány více než krátkodobé transakce. Přesto byla daň z finančních transakcí zavedena v Evropě až v roce 2016 a takzvané „trpělivé finance“ zůstávají téměř všude nedostatečné. V důsledku toho peníze, které jsou pumpovány do ekonomiky například formou měnového uvolňování, opět končí v bankách.

Jaká je role státu?

Převaha krátkozrakého myšlení odráží zásadní nepochopení správné ekonomické role státu. Navzdory postkrizovému konsensu představují aktivní strategické investice veřejného sektoru klíčový předpoklad růstu. Proto všechny velké technologické revoluce – ať už v oblasti medicíny, počítačů nebo energetiky – byly možné díky tomu, že stát fungoval jako investor první instance.

My si však dál idealizujeme soukromé aktéry v inovativních oborech a opomíjíme jejich závislost na produktech veřejných investic. Například Elon Musk neobdržel pouze přes 5 miliard dolarů na dotacích americké vlády; jeho firmy SpaceX a Tesla stojí na práci NASA, respektive ministerstva energetiky.

Jediný způsob, jak plně oživit naše ekonomiky, vyžaduje, aby veřejný sektor opět přijal klíčovou roli strategického, dlouhodobého a na cíl orientovaného investora. Proto je nezbytné vyvrátit pomýlené interpretace otázky, jak se vytváří hodnota a bohatství.

Obvykle se předpokládá, že stát usnadňuje tvorbu bohatství (a přerozděluje, co se vytvoří), ale žádné bohatství skutečně nevytváří. Naproti tomu podnikatelské špičky jsou pokládány za produktivní ekonomické aktéry – někteří lidé tímto argumentem ospravedlňují rostoucí nerovnost. Jelikož činnost firem (často riskantní) vytváří bohatství – a tím i pracovní místa –, zaslouží si jejich šéfové vyšší příjmy. Takové předpoklady mají rovněž za následek nesprávné nakládání s patenty, které v posledních desetiletích inovace spíše blokují, než aby je podněcovaly, poněvadž příznivě nakloněné soudy stále více dopouštějí, aby se patenty uplatňovaly příliš široce, což vede k privatizaci výzkumných nástrojů, nikoliv konečných výsledků.

Kdyby byly tyto předpoklady pravdivé, daňové pobídky by vyvolaly růst firemních investic. Místo toho však tyto pobídky – například snížení podnikových daní schválené v USA v prosinci 2017 – celkově vzato snižují vládní příjmy a pomáhají firmám vykazovat rekordně vysoké zisky, přičemž však produkují jen malé soukromé investice.

To by nemělo být nikterak šokující. Podnikatel Warren Buffett v roce 2011 poznamenal, že daně z kapitálových příjmů neodradí investory od investování ani nepodkopou tvorbu pracovních míst. „V letech 1980 až 2000 přibylo téměř 40 milionů čistých pracovních míst,“ uvedl Buffett. „A víte, co se děje od té doby: nižší daňové sazby a mnohem nižší tvorba pracovních míst.“

Tyto zkušenosti se střetávají s představami získanými takzvanou marginalistickou revolucí ekonomického myšlení, kdy klasickou teorii hodnoty práce nahradila moderní teorie subjektivní hodnoty tržních cen. Stručně řečeno předpokládáme, že dokud je nějaká organizace nebo aktivita nositelem ceny, pak vytváří hodnotu.

Pestrý kaleidoskop

To posiluje představu, která normalizuje nerovnost tvrzením, že ti, kdo hodně vydělávají, musí vytvářet značnou hodnotu. Proto měl generální ředitel Goldman Sachs Lloyd Blankfein tu drzost prohlásit v roce 2009, pouhý rok po krizi, k níž jeho banka přispěla, že jeho zaměstnanci patří k „nejproduktivnějším na světě“. A proto farmaceutickým společnostem prochází ospravedlňování astronomických cen léčiv „cenotvorbou založenou na hodnotě“, přestože americká vláda investuje více než 32 miliard dolarů ročně do vysoce riskantních článků inovačního řetězce, jenž vede k vývoji těchto léčiv.

Když hodnotu neurčuje konkrétní metrika, ale spíše tržní mechanismus nabídky a poptávky, pak se hodnota stává věcí osobního názoru, renta (bezpracný příjem) se zaměňuje se ziskem (vydělaný příjem), nerovnost se prohlubuje a investice do reálné ekonomiky klesají. A když hospodářskou politiku utvářejí pomýlené ideologické postoje o tvorbě hodnoty v ekonomice, jsou výsledkem opatření, která bezděky odměňují krátkozraké uvažování a podkopávají inovace.

I deset let po krizi je stále zapotřebí řešit přetrvávající ekonomické slabiny. To znamená především připustit, že hodnotu společně determinují firmy, zaměstnanci, strategické veřejné instituce i organizace občanské společnosti. Způsob, jímž na sebe tito rozmanití aktéři vzájemně působí, pak určuje nejen tempo hospodářského růstu, ale i otázku, zda je tento růst tažený inovacemi, inkluzivní a trvale udržitelný. Teprve až si uvědomíme, že obsahem hospodářské politiky musí být nejen vyspravování ekonomiky, když se něco porouchá, ale i aktivní utváření a spoluvytváření trhů, můžeme tuto krizi ukončit.

0

Mariana Mazzucatová, profesorka londýnské University College (UCL), je zakladatelkou a ředitelkou Institutu pro inovace a veřejné cíle a autorkou knihy The Value of Everything: Making and Taking in the Global Economy (Hodnota všeho: Dávej ber v globální ekonomice).

Copyright: Project Syndicate, 2018.
www.project-syndicate.org

 

Čtěte více:

Kdyby Trump vládl Benátkám
07.08.2018 6:29
Marco Polo, proslulý benátský obchodník ze třináctého století, byl jed...
Slepá obchodní ulička Trumpovy administrativy
10.08.2018 6:20
Máme všechny důvody se domnívat, že obchodní roztržka Spojených států ...
Proč by se měla Bank of England zaměřit na růst
17.08.2018 13:55
Britská centrální banka, Bank of England (BoE), tento měsíc zvýšila úr...
Tvrdá lekce z Janova
23.08.2018 6:17
Je naše infrastruktura bezpečná? Po zřícení Morandiho mostu v Janově s...
Project Syndicate: Skrytý dluh Ameriky
29.08.2018 6:15
Bývalý americký ministr financí Lawrence H. Summers nedávno poznamenal...

Váš názor
  • Hodnotu vytváří trh, tržiště, lidé
    19.09.2018 22:41

    Hodnotu vytváří trh, tržiště, lidé, čím více lidí zapojíš do letadla dluhů, tím máš větší jistotu že nespadne, ale zakázky musí někdo posvětit, někdo kdo si uloupne perníček, nebo někdo s mozkem a srdcem na správném místě, proč asi existují burzy, akcie, dluhopisy a banky, je to vyzkoušené pro převahu Západu, stahování nejlepších mozků a peněz do dolarové pračky, občas se to prané prádlo srazí, pokud však nemáme zlatý standard a máme ropu a plyn na patřičné hodnotě, je to ok, lidstvo je našňupané konzumem, a jede se dál, ejhle jak jsou Norové chytří a ekologičtí, když jich pár milionů vlastní ropný fond v hodnotě přes 1 bln. dolarů, dokonce ho ekologicky přejmenovali, jsou z nich najednou filantropové, to by jeden plakal :-) , teď začínají ukládat CO2, do vytěžených nor pod mořem, že by Norové zachránili Zemi, před člověkem, kdepak, jen vydělávají v podmínkách, které jim vytváří někdo jiný, Soros?, Ne, mír. Obrovské armády Ruska, USA, a Číny, které sviní celou planetu a zajišťují, že se lidi nevyvraždí. Vyvraždí je stejně příroda, až přijde jejich čas. A to asi bude ten Mesiah. Carpe diem, hodnoto.
    rob
  • Neexistuje zodpovědnost
    19.09.2018 21:37

    Neexistuje zodpovědnost, pokud si jednou finanční operací můžeš zajistit dožití, nemůžeš od bankéřů typu Salzman, Komerční banka, čekat že půjdou mrazit ledovce, nebo jinak uvažovat, ty se těší na svého Mesiáše či Zlaté tele, naši soc i ods politici dokázali, že nic než nechat se řídit jako loutky nedokážou, proč by to mělo být jinde jiné, ovšem rozdíl mezi Mariannou a naší Šichtařovou je obrovský je vidět jak jsme zdevastovaní z komunismu, a snad i proto jsou dnešní třicátníci a čtyřicátníci, potomci komunistických patolízalů tak zapřísáhlí liberálové bez sociálního cítění, stát vždy určoval roli člověka ve společnosti, již od egyptských sýpek :-), akorát dnes si faraoni nestaví paláce a sochy, ale kupují jachty :-), jediný Soros trpí napoleonským komplexem a hraje si Rotschilda poč. 20 století, Rotchildi jsou dnes přes 185cm, a na vymření, tak si jejich mladej, 45let, vzal pěknou košer modelku, Soros má 5 dětí, potěš PánBů, nebojím se, že nemá svět naplánovaný na 100 let dopředu, proč se mu do toho pleteme :-)
    rob
  • Zkreslující a nepodložené výroky
    19.09.2018 10:19

    Snůška zkreslujících polopravd: 1) Kolaps způsobila veřejná podpora soukromých půjček prostředncitvím Feddie Mac a Fannie Mae, 2) jakévelké technologické revoluce byly možné díky státu jako investoru první instance v medicíně, počítačích nebo energetice? 3) daňové pobídky souvisejí jenom máloms vlastnictvím firem, mnohem více s jejich manahementem a provozem, 4) nevyužívání patentů je znakem kartelové struktury a nezrdavého podnikatelského prpstředí, nikoli selháním podnikatelské třídy. Závěr je správný: Je třeba aktivně utvářet a spoluutvářet tržní prostředí. A jaká je praxe v naší zemi?
  •  
    18.09.2018 9:52

    Další marxistka z Londýnské univerzity?
    Tomáš Roll
Aktuální komentáře
21.04.2019
16:23Shiller: Co by druhé Trumpovo vítězství přineslo akciím
8:49Víkendář: Spojené státy propadají nebezpečným falešným nadějím
20.04.2019
16:20Jak osvobodit alžírskou ekonomiku
8:42Víkendář: Nová slovenská prezidentka je „skutečnou populistkou“ a to je dobře
19.04.2019
15:42Nakonec možná budeme řešit, zda je monetární politika dost zelená
8:11Fed se intenzivně připravuje na další útlum, ECB je pozadu
18.04.2019
22:04Americké akcie takřka na historickém maximu
17:56Ministr spravedlnosti Kněžínek oznámil odchod, střídá ho Benešová
17:33Tohle je dobrá dlouhodobá investice...
17:27Solidní americké tržby podpořily dolar, euro potopily indexy aktivity
17:27Summary: Pokles příjmů Morgan Stanley a lepší výhled Schlumbergeru
16:32Jakub Brukner: Jak poznat, zda je akcie levná nebo drahá
15:31Státní dluh ve čtvrtletí stoupl o 109,6 miliardy 1,732 bilionu Kč
14:50Perly týdne: Těžce předražený Uber, optimističtí američtí milionáři a u nás bez diskuse o jádru
13:28WindEurope: Investice do větrné energie přesáhnou v Evropě v roce 2021 100 miliard eur
13:26AVAST: Očekáváme směr k dalším úspěchům (komentář analytika)  
12:51Nejsme sociální síť ani vyhledávač, vzkazuje trhu Pinterest
12:41Babiš: Národní investiční plán je interní materiál, poslancům jej neposkytnu. 17 tisíc projektů, 3,5 bilionu korun
11:42Přehled (ne)obchodování na trzích přes Velikonoce 2019
11:09Nejbídnější ekonomiku světa má Venezuela, ČR letos v top 10

Související komentáře
Nejčtenější zprávy dne
Nejčtenější zprávy týdne
Nejdiskutovanější zprávy týdne
Kalendář událostí
Nebyla nalezena žádná data