Tradiční monetární politika má podle ekonoma Tima Taylora vážný problém. Během minulých recesí totiž Fed snižoval sazby asi o pět procentních bodů. Jenže během současného cyklu se sazby v USA pravděpodobně zvednou na úroveň kolem 3 %. Takže v případě další recese nebude možné snížit sazby o oněch pět procentních bodů (pokles sazeb hluboko pod nulu by byl dosud nevyzkoušený experiment). Co lze v takové situaci činit?
Taylor poukazuje na to, že dlouhodobý trendový pokles sazeb v USA a mnoha dalších zemích je dán kombinací nízké inflace a faktorů, jak je přebytek globálních úspor daný vysokými úsporami v Číně a některých dalších zemích. Výsledkem je zmíněný problém: Fed nebude moci během další recese snížit sazby tak, jak to činil v minulosti, a ECB, Bank of Japan, Bank of England a další budou čelit podobnému problému, možná ještě palčivějšímu.
„Fed a další centrální banky se tak pravděpodobně opět uchýlí k politice, kterou již použily během předchozí recese: Ke kvantitativnímu uvolňování, kdy centrální banka zvyšuje peněžní nabídku a nakupuje finanční aktiva přímo na trzích,“ tvrdí Taylor. Pro hodnocení efektivity QE pak doporučuje práci ekonoma Kennetha Kuttnera. Ten na základě svého nového výzkumu tvrdí:
„QE mělo „hmatatelný dopad na firmy a finanční prostředníky“, pomohlo snížit dlouhodobé sazby a jeho náklady jsou nesrovnatelně nižší, než by byly náklady hlubší a delší recese, která by nastala v případě, že by QE použito nebylo. Přínosy nekonvenční monetární politiky tak pravděpodobně převažují nad jejími náklady. Kuttner ovšem poukazuje i na to, že je těžké plně oddělit efekt QE a politiky „forward guidance“, která stojí na jasné komunikaci centrální banky ohledně dalšího vývoje sazeb a její politiky.
Pokud je tedy toto hodnocení správné a efektivita QE by byla během příští recese podobná, měli bychom mít k dispozici nástroj, který by mohl eliminovat malý prostor pro snižování sazeb. Taylor v této souvislosti ukazuje následující graf, ve kterém jsou šedě vyznačena období recese americké ekonomiky, modrá křivka pak popisuje vývoj sazeb. Ukazuje tedy, jak razantně musely být sazby snižovány během poválečných recesí. A také to, že během té poslední jsme narazili na „dno“, ze kterého se pravděpodobně nestihneme zvednout dost vysoko na to, aby v případě potřeby existoval prostor pro další razantní pokles sazeb:
Zdroj: The Conversable Economist