V devatenáctém století tvořili více než 70% americké pracovní síly farmáři. V roce 2017 už to bylo méně než 2%. V roce 1970 pracovalo zhruba 32% osob zaměstnaných v soukromé sféře ve výrobních sektorech. V roce 2018 to bylo 13,5%. Dynamické sektory americké ekonomiky se dnes nacházejí v oblasti služeb, přestože to americký prezident Donald Trump fixovaný na stará výrobní odvětví zjevně nepochopil. A tak jako v dřívější éře představovaly nejrychleji rostoucí segment ekonomiky výrobní společnosti, v dnešní éře jsou to firmy poskytující služby.
Mnozí lidé – dost možná včetně Trumpa – přemýšlejí o službách jako o sektoru domácích hospodyněk, údržbářů a pracovníků v restauracích. Služby však zahrnují i dopravu, informační technologie, finance, profesionální a obchodní služby, vzdělávání, zábavu a mnoho dalších odvětví. Ve Spojených státech pracuje největší počet osob zaměstnaných ve službách v oblasti dopravy a komunálních služeb, školství, zdravotnictví a obchodních služeb. A to zde vůbec nejsou zahrnuty osoby samostatně výdělečně činné.
V roce 2017 pracovalo v celém výrobním sektoru v USA 12,4 milionu zaměstnanců, oproti 20,6 milionu pouze v obchodních a profesionálních službách. Většina pozorovatelů přitom zařazuje nejmodernější a nejdynamičtější činnosti v ekonomice – a mnohé z jejich dobře placených pracovních míst – právě mezi profesionální služby. Celkově představovala zaměstnanost v oblasti služeb 70% celkové zaměstnanosti v soukromém sektoru.
Důvody tohoto přesunu od výroby ke službám jsou do značné míry stejné, jako byly dříve důvody přesunu od zemědělství k průmyslu: jak lidé bohatli, vynakládali vyšší procento příjmů na nezemědělské zboží a nižší procento na potraviny. Současně s tím se zemědělská produktivita zvyšovala ještě rychleji než poptávka a kapitál i pracovní síla se přesunuly do tehdy moderních výrobních sektorů.
Podobně tento trend pokračuje i dnes, ačkoliv dnes se vyšší podíl příjmů vynakládá na služby. S rostoucími příjmy na obyvatele a produktivitou vyčleňují lidé vyšší procento svého disponibilního rozpočtu na turistický ruch a cestování, na zábavu, vzdělávání, péči o zdraví a mnoho dalších věcí. Firmy pak více utrácejí za finanční a obchodní služby.
USA mají to štěstí, že jsou v mnoha odvětvích služeb ve světové špičce. V roce 2017 dosáhl americký export služeb objemu 798 miliard dolarů, přičemž import činil 542 miliard. Export služeb roste rychlým tempem; od roku 2000 se zvýšil o 275%, a překročil tak růst exportu zboží, který činil 192%.
Vzhledem k tomuto trendu je hlavním úkolem pro všechny rozvinuté ekonomiky podporovat zaměstnance ve výrobním sektoru, jejichž pracovní místa zanikají, a usnadňovat jejich přechod na zaměstnání ve službách. V situaci, kdy technologické změny urychlují pokles zaměstnanosti ve výrobě, je správnou politickou reakcí poskytnout podporu zranitelným zaměstnancům a usnadnit expanzi nastupujících oborů, v nichž poptávka – a zaměstnanost – poroste nejrychleji.
Po druhé světové válce byly úspěšné ty ekonomiky, jejichž politici poskytli podporu reálné ekonomice investicemi do infrastruktury, vzdělávání, výcviku a zdravotnictví a posilováním schopnosti soukromých trhů vybírat si mezi perspektivními obory. A naopak prohrály ty ekonomiky, jejichž politici bojovali proti trhu a podporovali uvadající sektory.
Trumpova administrativa podle očekávání jde cestou poražených. Trump oplakává „obchodní bilanci“, která měří obchod se zbožím bez zohlednění služeb, a kritizuje uzavírání továren i v případech, kdy jejich výkonnost stagnuje či klesá. Cla na dovoz oceli, která zavedla jeho administrativa, dozajista povedou ke ztrátě většího počtu pracovních míst v sektorech využívajících ocel, než kolik se jich „zachrání“ zabetonováním zdrojů ve starém průmyslovém sektoru.
Schodek běžného účtu tuto přemíru výdajů oproti výkonu odráží. Důležitý je však přebytek zboží a služeb. Výlety zahraničních turistů do Disney Worldu, vysoká zahraniční poptávka po studiu na amerických univerzitách a výdaje cizích státních příslušníků za služby Googlu, Amazonu a dalších servisních firem svědčí o vedoucí roli Ameriky v těchto nových oborech. Zavádění dovozních cel s cílem vyztužit staré výrobní sektory ignoruje dynamiku růstu a nijak nepomáhá nastupujícím sektorům. Dokonce lze říci, že je podkopává. Je zjevné, že boj se silami změny není správnou cestou.
Schodek běžného účtu vzniká zčásti proto, že cizinci chtějí v USA investovat více, než kolik chtějí Američané investovat v zahraničí. Je to projev americké vitality. A možná částečně odráží i skutečnost, že Američané utrácejí nad své možnosti. V takovém případě je správnou politickou reakcí využití měnové a fiskální politiky, nikoliv snaha ochránit staré sektory, které vnější schodek stejně nesníží.
Reportér Washington Post Bob Woodward uvádí ve své knize Fear (Strach) pojednávající o poměrech v Trumpově administrativě, že někdejší Trumpův hlavní ekonomický poradce Gary Cohn se snažil prezidenta přesvědčit, aby se zaměřil na služby, dotazem, zda si prezident myslí, že by dělníci raději stáli celý den v továrně, anebo seděli za stolem v klimatizované kanceláři. Stejnou otázku lze položit i jinak: Dali by Američané přednost pomalejšímu růstu a vyšším cenám zboží pocházejícího ze „starých průmyslových oborů“, anebo rychlejšímu růstu, klesajícím cenám zboží a dodatečným příjmům, které by mohli utratit za turistiku, cestování, zdraví, informační technologie, zábavu a další služby, jež jsou tak velkým příslibem do budoucna?
Woodward píše, že Trump, který už zřejmě není schopen přijmout novou myšlenku, si zachoval své staré přesvědčení. Budou-li však prezidentovy obsese trvat příliš dlouho, země za to zaplatí vysokou cenu.
Anne O. Kruegerová, bývalá hlavní ekonomka Světové banky a bývalá první náměstkyně ředitele Mezinárodního měnového fondu, je výzkumnou profesorkou mezinárodní ekonomie na Škole pokročilých mezinárodních studií při Univerzitě Johnse Hopkinse a vysoce postavenou členkou Centra pro mezinárodní rozvoj při Stanfordově univerzitě.
Copyright: Project Syndicate, 2018.
www.project-syndicate.org