Spojené státy se vnímají jako země budoucnosti, zatímco Evropa je podle nich utopená v minulosti. The Economist se domnívá, že nejvíce patrné je to v technologickém sektoru, protože v USA nalezneme 15 z 20 nejhodnotnějších technologických firem na světě, zatímco Evropa má jen jednu. „Pokud ale chcete pochopit, kam míří nejmocnější odvětví na světě, nehleďte směrem k Washingtonu či Kalifornii, ale do Bruselu nebo do Berlína,“ dodává The Economist.
Amerika váhá, zatímco Evropská unie jedná. Google dostal pokutu ve výši 1,7 miliardy dolarů za omezování konkurence na reklamním trhu. Evropa by také mohla brzy schválit zákon o digitálních vlastnických právech a razí novou doktrínu, která by vystavila technologické společnosti větší konkurenci a dala větší kontrolu jednotlivcům nad jejich vlastními informacemi, píše The Economist. A dodává, že pokud by taková doktrína byla skutečně zavedena, prospěla by milionům uživatelů, podpořila ekonomiku a omezila technologické giganty, kteří získali obrovskou moc bez odpovídající zodpovědnosti.
Klíčovou otázkou je v současné situaci to, kdo má kontrolu nad daty a kdo z nich má profitovat. The Economist tvrdí, že jedno je jasné: Nemůže to být Mark Zuckerberg. Evropa se snaží najít v této oblasti řešení, což může být pro mnohé překvapením. Ale Alphabet, , , a tu celkem generují asi čtvrtinu svých zisků a „standardy EU jsou často kopírovány rozvíjejícími se zeměmi“. Evropa má také zkušenosti s diktátory, a to ji vede k opatrnosti ohledně soukromí lidí. A její regulátoři nejsou tolik v zajetí lobbistů jako jejich americké protějšky, tvrdí The Economist.
Schváleno bylo již GDPR, jehož podstatou je to, že každý člověk by měl rozhodovat o tom, co se děje s jeho vlastními daty. Dalším krokem by mělo být zjednodušení přechodu uživatelů a klientů různých služeb ke konkurenci. „Představte si, že by šlo jednoduše přejít se všemi vašimi přáteli z k Acebooku, kde by byly lepší standardy ohledně práce s informacemi a kde by se s vámi dělili o příjmy z reklamy,“ dává za příklad The Economist.
EU také hodlá bránit tomu, aby firmy s dominantní pozici blokovaly konkurenci. Německý návrh požaduje, aby dominantní firma sdílela s konkurencí velkou část anonymních dat. Cílem je, aby nedocházelo k hromadění dat několika giganty. Takže například Uber by musel poskytovat všem dopravním firmám obecná data týkající se využívání jeho služeb.
Evropa se tedy snaží, aby spotřebitel měl kontrolu nad svými daty. A chce změnit způsob „monetizace těchto dat“. Cílem by mělo být zvýšení konkurence, ekonomika, kde je králem spotřebitel, a informace a moc jsou široce sdíleny, ne koncentrovány. Technologičtí giganti by na tom tratili. The Economist dodává, že tento pokus má svá rizika, což ukazuje zmíněné GDPR, a „evropští byrokrati se nakonec budou muset spolehnout na podnikatele, často z USA, aby našli správná řešení“.
Zdroj: The Economist