Podle Paula Krugmana je dnes již široce rozšířený názor, že stroje berou lidem ta lepší zaměstnání či dokonce práci obecně. „Není to ani prezentováno jako hypotéza, ale jako něco, co každý ví. A tento předpoklad má i reálné důsledky pro politickou diskusi. Například hodně argumentů pro poskytování nepodmíněného základního příjmu se opírá právě o názor, že ekonomiku a trh práce postihne robotická apokalypsa,“ píše ekonom na stránkách The . Dodává však, že „to, co každý ví, v tomto případě není pravda“.
Krugman tvrdí, že roboti, jako technologie, které nahrazují lidskou práci, mění ekonomiku už po celá staletí. O strojích a jejich dopadech na hospodářství psal dokonce již David Ricardo v roce 1821. Nové technologie například úplně změnily těžbu uhlí: V USA se jeho produkce mezi lety 1950 a 2000 téměř zdvojnásobila, zatímco počet lidí pracujících v dolech klesl ze 470 000 na méně než 80 000.
Změny způsobené v ekonomice technologiemi tedy nejsou ničím novým a podle ekonoma zatím nemáme důkazy, že by nyní docházelo k jejich akceleraci. Pokud by totiž docházelo ke zvýšenému nahrazování lidí stroji, museli bychom pozorovat rostoucí produktivitu práce. Jenže ta v posledních letech roste pomaleji než třeba ve druhé polovině devadesátých let.
Změny mohou někdy tvrdě doléhat na některá odvětví a řadu rodin, ale celkově technologický pokrok a rostoucí produktivita vedly k růstu mezd, a to u většiny lidí. Jenže to platilo jen do sedmdesátých let, pak se tato vazba přerušila a „roboti za to nemohli“. Krugman tvrdí, že podle rostoucího počtu ekonomů je příčinou pokles vyjednávací síly práce, což je v konečném důsledku politický jev. Ten pak úzce souvisí s poklesem významu odborů, které jsou v USA vnímány převážně negativně.
Celý proces je podle Krugmana patrný třeba na odvětví nákladní automobilové přepravy. Ta kdysi nabízela dobrá pracovní místa, ale úpadek odborů vedl k tomu, že se v ní nyní vydělává o třetinu méně než v sedmdesátých letech. Roboti jsou tak podle ekonoma zástupným problémem.
Zdroj: The