„Mezi největší obavy současnosti patří rostoucí tenze mezi Spojenými státy a Čínou. Můj výzkum ukazuje, že řada vrcholových manažerů v této souvislosti uvažuje o možném vzniku nové studené války. V ní by byl svět opět rozdělen do dvou sfér vlivu, jejich centry by byly Spojené státy a Čína,“ píše na stránkách Harvard Business Review Michael Witt. Takový scénář by pak pro mezinárodní firmy znamenal palčivý problém, protože by musely řešit, jak se stavět ke svým aktivitám v oblasti druhé sféry vlivu.
Witt tvrdí, že hlavní teorie mezinárodních vztahů hovoří o tom, že globalizace potřebuje nějakého hegemona, který by vytvářel pravidla pro všechny a zajistil jejich dodržování. Pokud tento hegemon zmizí, dochází k destabilizaci. A stále více se zdá, že Spojené státy jsou takovým upadajícím hegemonem, kterého Čína dohání v nejedné oblasti.
Vedení firem si tohoto vývoje pozorně všímá. Witt konkrétně tvrdí, že tři čtvrtiny respondentů z výrobního sektoru po celém světě věří, že scénář nové studené války je pravděpodobný. Ve službách tomu tak bylo asi u poloviny dotázaných. Pokud by se tento scénář skutečně naplnil, korporace mají v principu dvě volby. Za prvé, z některých zemí a regionů se úplně stáhnou. Taková strategie by výrazně snížila rizika, ale také by se projevila na globálním tržním podílu a finančních výsledcích. Pro řadu firem by takový krok znamenal úplnou změnu výrobních řetězců, protože Asie jim nyní dominuje a v případě nové studené války by pravděpodobně patřila do sféry vlivu Číny.
Druhou možností jsou aktivity v obou sférách vlivu, ovšem prováděné na decentralizované bázi. Jednotlivé dceřiné společnosti by získaly větší autonomii, někdy by musely nastat i změny ve vlastnických vztazích tak, aby firma nebyla považována za nepřátelskou. Tato strategie by sice zachovala globální dosah korporací, ale na implementaci by byla složitější. A její proveditelnost by záležela na několika klíčových faktorech.
Za prvé, lokalizace by v některých případech nemusela být ekonomicky výhodná. Za druhé, firmy by mohly narážet na zákonné bariéry nebo by dokonce mohlo dojít k vládním útokům na jejich majetek. Takové útoky by mohly být prováděny například formou různých pokut nebo by mohlo přímo proběhnout znárodnění. V neposlední řadě pak tato strategie závisí na možnosti repatriovat zisky vydělané v dané zemi či sféře vlivu. Witt tak dochází k závěru, že pokud by se skutečně naplnil scénář nové studené války, řada firem by pravděpodobně volila omezení svých operací namísto pokusů o decentralizaci a lokalizaci.
Zdroj: HBR