Není to tak dávno, co jsem tu hovořil o tom, že čínská ekonomika může mít to nejhorší (cyklické) za sebou a světová ekonomika na tom může být dost podobně. Všechny podobné úvahy mohly, či spíše měly, nést upozornění ve stylu „za předpokladu obchodní dohody mezi Čínou a USA“. Jak je dobře známo, tento předpoklad, se kterým trhy a většina ekonomů povětšinou alespoň implicitně pracovaly, dostal v posledních dnech na frak. Co tedy čekat nyní?
Mezi relativní optimisty patřila třeba Danske Bank, ale i její hlavní ekonom nyní vidí věci značně rozdílně. Thomas Harr hovoří o plném propuknutí obchodní války, které úplně mění situaci v globální ekonomice. Eskalující konflikt otočil jeho očekávání mírného oživení v následujících čtvrtletích, nyní je podle ekonoma pravděpodobný naopak útlum. Ale ne recese – na tu současná intenzita obchodní války podle něj stačit nebude.
Konflikt pocítí hospodářství americké, ale zejména Čína, kde bude její dopad silnější než efekt vládní stimulace. Akciové trhy podle ekonoma zareagují odpovídajícím způsobem – půjdou dolů. Celá situace by naopak měla nahrávat americkému dolaru jako bezpečnému útočišti. Změnit by to ale mohl Fed v případě, že útlum americké ekonomiky povede ke snížení sazeb.
Podle mne je podobné hodnocení namístě, ale je možná dobré k němu dodat jednu úvahu, či spekulaci. Tou je případná zacyklená závislost mezi politikou americké vlády na straně jedné a vývojem na trzích a v ekonomice na straně druhé. Tato závislost by fungovala jednoduše: Pokud vláda cítí sílu trhu a ekonomiky, je nakloněná eskalaci sporů a tlaku na jiné země. Pokud ovšem tato eskalace vede k většímu oslabení trhu a ekonomiky, vláda je více nakloněna kompromisům. Pokud by tento mechanismus skutečně fungoval, tak se kyvadlo po čase zase vychýlí do polohy větší přívětivosti.
Podotýkám také, že americký index SPX se nyní obchoduje s PE ve výši 16,7, což není zrovna málo. Je to podobná úroveň jako z první poloviny roku 2018 (kam PE spadlo z mimořádně vysokých hodnot konce roku 2017). Takže trhy možná slevily ze svého optimismu, ale nezdá se, že by počítaly s nějakým dramatickým zhoršením situace v globální ekonomice. Možná to může souviset s výše uvedeným odstavcem.
Spekulace stranou, faktem je, že krátkodobý vývoj je sice centrem pozornosti, z hlediska fundamentu akcií by ale měl být rozhodující dlouhodobý výhled. Přesněji řečeno události, které se promítají zejména do změn dlouhodobého výhledu. Typickým příkladem toho, jak toto „pravidlo“ trhy úspěšně ignorují, je radost z amerických daňových škrtů a zavírání očí před jejich dopadem na dluhovou udržitelnost. Abychom si udělali představu, o čem je ohledně dlouhodobého růstu řeč, podívejme se na projekce od OECD, které ukazují očekávaný růst produktu ve vyspělých zemích, v zemích rozvíjejících se a v celé světové ekonomice:
Graf ukazuje, že růst by měl postupně konvergovat k 2 %, což je odrazem očekávaného vývoje investic, produktivity a demografického vývoje. Z hlediska současného konfliktu mezi USA a Čínou pak z této perspektivy nejsou ani tak zajímavé vlny tarifů. Podstatné je, zda Američanům jde „jen“ o férovost v obchodě – její dosažení by nakonec mohlo křivky v grafu i zvednout. Spojeným státům jde ale možná také o to, bránit systematicky Číně v dalším vzestupu. Pokud je správně „b“, možná by to také hnulo s křivkami, ale tím horším směrem.