„Všichni tvrdí, že chodit do práce je utrpením... Lidé nedostávají dostatečné mzdy a jsou vykořisťováni bezohlednými bossy. Jejich budoucnost je nejistá a hrozbou jsou pro ně stroje, které mohou lidi učinit nezaměstnatelnými.“ Píše to The Economist, ovšem s jedním podstatným dodatkem: Podobná tvrzení nejsou opřena o fakta a realitu.
„Většina vyspělého světa se těší bezprecedentnímu růstu zaměstnanosti. A nejenže je práce dost, v průměru jde také o práci lepší. Kapitalismus zlepšuje život zaměstnanců mnohem rychleji než dříve, protože napjaté trhy práce zvyšují vyjednávací sílu lidí. A jeho kritici ztratili kontakt s realitou,“ píše The Economist. Ve Spojených státech se totiž nezaměstnanost pohybuje kolem pouhých 3,6 %, což je nejméně za posledních padesát let. V dalších vyspělých zemích je situace podobná a dokonce i v zemích, jako je Francie, Španělsko a Itálie, se již zaměstnanost blíží úrovni z roku 2005 nebo ji převyšuje.
Tato situace na trhu práce je zčásti dána ekonomickým cyklem, tedy i roky stimulace a oživení, které přišlo po poslední recesi. The Economist ovšem tvrdí, že svou roli hrají i strukturální faktory, jako je vyšší vzdělanost populace, vyšší participace žen či efektivnější trh práce, který těží například z internetových portálů zaměřujících se na nabídku a poptávku po zaměstnání. Svou roli hrají rovněž reformy programů sociální podpory, které již nejsou tak štědré, a zdá se, že lépe motivují lidi k tomu, aby si hledali zaměstnání.
V mnoha zemích tak již politici neřeší vysokou nezaměstnanost, ale zaměřují se na kvalitu zaměstnání, kterou je ale mnohem těžší posuzovat. The Economist ovšem píše, že i zde se realita odlišuje od toho, co tvrdí skeptici. Nedochází například k žádné apokalypse na trhu práce vyvolané novými technologiemi, které by nahrazovaly lidi v jejich zaměstnání. A zaměstnání má nyní větší podíl lidí se střední školou, než tomu bylo v roce 2000.
Zejména levicoví politici, kteří tak rádi kritizují současný kapitalismus, by si tedy měli uvědomit, že jejich pohled často „nesedí na data“. „Život na samotném dně trhu práce určitě není žádnou radostí. Nicméně celkově se situace zlepšuje, a pokud to budeme ignorovat, přijdou intervence, které nebudou nutné a možná dokonce celý pozitivní proces ohrozí... Stále sice není jasné, zda minimální mzda poškozuje nějaké skupiny lidí, například mladé, ale neškodí natolik, aby to bylo patrné na agregátní úrovni,“ uzavírá The Economist.
Zdroj: The Economist