Investiční společnost Pimco přirovnává eurozónu k předem domluvenému manželství, ve kterém se ale partneři do sebe moc nezamilovali. Dlouhodobý výhled se přitom u této ekonomiky dá charakterizovat Novým normálem, protože veřejné i soukromé dluhy se nachází vysoko, populace rychle stárne a inflační očekávání jsou pravděpodobně zakotvena nízko. Evropa je tak náchylná na „japonizaci“, tedy na stav dlouhodobé stagnace.
Společnost hovoří o pěti významných silách, které by mohly znatelně ovlivnit ekonomický vývoj v Evropě. První z nich je Čína a rostoucí tenze v globálním obchodu. Na ně je eurozóna zvláště citlivá. Nejvíce pak Německo, jehož obchodní přebytky dosahují 7 % HDP.
Náchylná je eurozóna i na negativní dopady populismu, který tu jde často ruku v ruce s odmítáním EU a eura. Pimco sice poukazuje na to, že většina populistických stran v poslední době umírnila svou protievropskou rétoriku, ale „nevraživost vůči evropským institucím je v jejich DNA“. Kdyby se dostavil ekonomický útlum či krize, tyto strany by mohly svůj tlak opět zvýšit. Již nyní se přitom růst jejich vlivu projevuje politickou fragmentací a složitým sestavováním vlád, což je patrné například na situaci v Itálii nebo ve Španělsku.
Výraznou roli bude v Evropě hrát i demografický vývoj, protože populace tu stárne a v následujících desetiletích by se měla zmenšovat. Podle Evropské komise by se měl poměr populace nad 65 let k populaci v produktivním věku postupně zvýšit ze současných 30 % na 40 %. Méně lidí v produktivním věku bude ztěžovat financování důchodového systému. K tomu stárnoucí populace obvykle více spoří a méně spotřebuje, takže se bude ještě více zhoršovat globální převis úspor. Ten přitom hraje významnou roli při poklesu výnosů vládních obligací na výjimečně nízké úrovně.
Evropa podle Pimca zaostává na technologickém poli, a to za Spojenými státy i za Čínou. V těchto dvou zemích prudce roste počet velkých technologických firem, což se o Evropě říci nedá. Rozdíly jsou znatelné i ve výši výdajů na výzkum a vývoj. Ty v EU představují přibližně 2 % HDP, zatímco v USA je to 2,8 % HDP a v Japonsku dokonce 3,2 %. I Čína vynakládá na výzkum a vývoj více než 2 %.
Eurozónu hodnotí Pimco jako stále nedokončený projekt, který je vnitřně nestabilní a vykazuje nízkou strukturální inflaci, nedostatečný posun směrem k makroekonomické konvergenci a neochotu dokončit fiskální a politickou integraci. To vše doposud držela pohromadě ECB. Jenže sazby jsou nyní u nuly a banka použila celou řadu netradičních stimulačních nástrojů, takže „náboje monetárního arzenálu již začínají docházet“.
K podpoře růstu tedy bude možná třeba fiskální stimulace. Nicméně její pravděpodobnost je v eurozóně nízká. Země, které by si ji mohly dovolit (Německo a Nizozemí), totiž ochotu stimulovat nevykazují, zatímco ty ochotné patří mezi ty nejméně stabilní (Itálie). Celkové fiskální parametry eurozóny včetně dluhů na 87 % HDP vypadají podle Pimca zdravě, ale politika je v této oblasti dána jednotlivými zeměmi a posun směrem k větší integraci není pravděpodobný.
Co výše uvedené znamená z investičního hlediska? Podle Pimca především opatrnost. ECB sice může v dohledné době poskytnout ekonomice určitou podporu, ale její kroky jsou stále méně efektivní. K tomu je potřeba počítat s politickými riziky. Příležitostí mohou být některé sektory včetně finančních institucí, které „od let 2007–2008 posilují své rozvahy“. Od tohoto manželství se čekalo více, ale stále se nerozpadlo, uzavírá Pimco.
Zdroj: Pimco