Včera jsme tu v souvislosti s vánočními svátky trochu přemítali nad bolestivě objevovanými věcmi evidentními. Dnes se zaměříme na jejich ekonomický aspekt a to s pomocí jedné zajímavé analýzy: Laura Birgy a Anna Goeddekez ve studii „Christmas Economics - A Sleigh Ride“ z roku 2014 provedly velmi rozsáhlý průzkum ekonomických analýz týkajících se Vánoc. Začínají tím, že akciového trhu v USA se i o Vánocích týkal obecně fungující pozitivní „předsváteční efekt“, ale po roce 2005 jeho síla slábne. Což může být odrazem toho, že pokud se objeví (respektive je objevena) nějaká anomálie, dochází následně k její korekci. V jedné zemi ale prý tento předvánoční efekt přetrvává – na Novém Zélandu. Co ještě vědkyně zjistily?
Před Vánoci podle ekonomek dochází také k tomu, že ceny některých produktů a služeb rostou (třeba včetně letenek), ale u jiných naopak klesají. Což je v době celkově zvýšené poptávky překvapivé. A ačkoliv studie nabízí několik možných vysvětlení, nezdá se, že by některé z nich bylo úplně uspokojivé. Hovoří například o tom, že během roku spotřebitel preferuje levnější značky, během Vánoc se ale otáčí směrem k prémiovějším značkám. Což může vést u první skupiny ke snižování cen, aby byl eliminován tento sezónní posun v preferencích. Jednoznačněji naopak vyznívá další informace: Průměrný růst naší váhy během vánočních svátků dosahuje (v USA) 0,4 – 1,5 kilogramů.
Docela hodně se mezi ekonomy v rámci „vánocenomie“ hovoří o tom, zda kupování dárků nepředstavuje plýtvání. Často bývá v této souvislosti citována práce Joela Waldfogela, který v roce 1993 mezi studenty zjistil, že ti si v průměru cení dárků o 11,5 % méně, než byla jejich cena. Což by představovalo právě ono plýtvání – tzv. deadweight loss. Detailnější analýza pak ukázala, že pokud nám dárky dávají prarodiče, tato forma plýtvání je znatelně vyšší. A zároveň nám prarodiče dávají častěji hotovost. Naopak u dárků od přátel jsou tyto ztráty menší a také menší pravděpodobnost peněžního daru. Takže je možné, že prarodiče podvědomě cítí, že se hůře trefují a snaží se to eliminovat penězi. Naopak přátelé mají pro věc větší cit a tudíž tento peněžní „trik“ nepoužívají.
Jelikož jsou ale peníze zase vnímány jako neosobní, mohly by problém řešit kompromisy ve formě nákupních poukázek. Ekonom J. P. Offenberg ale v roce 2007 provedl studii, podle které je u nich ona ztráta v průměru 15 – 20 % (nejnižší byla u nářadí, nejvyšší u šperků). Porovnání s oněmi 11,5 % tak moc příznivě pro tuto variantu nevyznívá, ale celkově musíme asi podobná čísla brát s rezervou. T. Caplow už v roce 1984 ale možná pomohl trochu snížit pravděpodobnost plýtvání tím, že na základě své studie dal dohromady tři základní atributy dobrého dárku: Měl by ukazovat, že darující má přehled o preferencích obdarovaného. Měl by překvapit. A jeho hodnota by měla odpovídat „emocionální hodnotě vztahu obou“. Teoreticky to tedy máme uchopené dobře...
Ekonomických témat týkajících se Vánoc najdeme více. Zmíněná studie popisuje mimo jiné to, že některá filmová studia by udělala lépe, pokud by uvedla své filmy do kin jindy, než během Vánoc. Delší svátky pak prý prospívají maloobchodním tržbám a zaměstnanosti. Atd. Možná nejdůležitější ze všeho ale je, že podle některých studií v tomto čase celkově stoupá naše ochota dělit se s ostatními o to, co máme. Prý se to projevuje i tím, že lidé dávají vyšší spropitné v restauracích. Čímž už se začínám stáčet opět k tomu, co jsem psal včera.