Americká infrastruktura chátrá od doby, kdy George Washington překročil mrznoucí řeku Delaware v prosakujícím člunu. Právě to, zdá se, uznávají jako „pravdu“ obě strany amerického politického spektra. Co čtyři roky nám pak tohle tvrzení připomínají prezidentští kandidáti. Naposledy demokratický uchazeč Pete Buttigieg představil infrastrukturní plán, u něhož jako zázrakem dospěl k téže cenovce ve výši bilionu dolarů, jakou v roce 2016 ohlásil kandidát Donald Trump, otevírá svůj text pro Project Syndicate Todd G. Buchholz, bývalý ředitel Bílého domu pro hospodářskou politiku a výkonný ředitel hedžového fondu Tiger Management.
Je ale americká infrastruktura skutečně tak špatná? Vždyť našel způsob jak cokoli od banánů po kapky na kašel doručit během několika hodin od chvíle, kdy zákazník odklikne zakázku. To by nikdo nedokázal v éře George W. Bushe, natož George Washingtona.
Je chyba jednoduše sečíst výmoly a rezavé mostní nýty a pak vyhlásit krizi. Ostatně ministerstvo dopravy uvádí, že počet mostů, jejichž stav je veden jako „špatný“, se v uplynulé dekádě snížil o 22 %. Nicméně měli bychom hodnotit to, co nazývám „zatížením infrastruktury“, a spíše se ptát, zda je včas doručeno víc zboží a služeb.
Prizmatem zatížení infrastruktury vidíme, že zakázková ekonomika přináší spoustu nových služeb, které výmoly obcházejí. Uber a Lyft zvyšují efektivitu hospodářství, protože nečinně stojí méně vozů. Mezinárodní letiště v San Diegu v roce 2018 přestřihlo pásku u krásného parkovacího domu za 128 milionů dolarů. Na parkovací místo snadno zajedete, protože zhruba polovina je prázdná. Vzhledem k možnostem přivolat si odvoz se o třetinu méně středoškoláků namáhá udělat si řidičský průkaz. To sice v dlouhodobém výhledu ohrožuje automobilky, ale tomu, kdo potřebuje odvoz ze sportovního utkání nebo z hospody, to zajišťuje revoluční pohodlí. K těm, kdo raději zůstávají doma, chvátají řidiči DoorDash a Grubhub s objednanými teplými jídly, navzdory sněhu, dešti a temnotě noci, jako zvěstovaní pošťáci minulosti. Zakázkovým dělníkům se daří uspokojovat poptávku.
V mezifiremním sektoru nedávno železniční společnosti jako a zavedly „precizní plánování železniční přepravy“, aby na vlaky dostaly víc kontejnerů a snížily potřebu dalších odjezdů. má za to, že může odstavit 500 svých lokomotiv. Na silnicích a ve vzduchu svádějí , a DHL boje o lacinější doručování zboží, s čímž jim pomáhají technologické logistické startupy jako Convoy, který podporují Bill Gates a Jeff Bezos. V amerických nákladních přístavech nedělají největší problémy stavby, nýbrž odborová pravidla rozviřující potíže už od doby, kdy Marlon Brando hrál v roce 1954 ve filmu V přístavu. Současně zažívají boom terminály osobní přepravy. V 70. letech figurovala v americkém televizním seriálu Loď lásky flotila Princess Cruises tvořená dvěma plavidly. Dnes má společnosti 19 lodí a společně s konkurenty přivítá ročně kolem 14 milionů výletníků vyplouvajících z Floridy, Kalifornie, Aljašky a Havaje.
Do zatížení infrastruktury je nutné započítat i digitální zátěž, včetně letošní premiéry 5G. Náš „zlatý věk televize“ umožňují rychlosti internetu, díky nimž chytré televize a telefony dokážou streamovat bezpočet programů. „Netflix a pohoda“ nezávisí na komfortním gauči, ale na bleskovém přenosu elektronů prostorem. Pravda, v 70. letech trápilo ulice méně výmolů. Většina domácností ale měla tehdy štěstí, když chytala čistě hrstku televizních stanic (a když měl projev prezident, objevil se na všech!). Pokud žijete ve Spojených státech, která infrastrukturní éra je vám skutečně milejší?
Samozřejmě, v Americe je příliš mnoho výmolů a příliš hustý provoz. Dojíždění je pro mnoho lidí skličující. Podle studie RAND je u lidí dojíždějících na dlouhé vzdálenosti o 33 % vyšší pravděpodobnost, že trpí depresemi. Rozhlasový moderátor Howard Stern kdysi zahájil guvernérskou kampaň ve státě New York slibem, že zakáže práce na silnicích během denní doby. Záměr nepochybně zvedl posluchačům náladu a Sternovi přinesl nějaké hlasy.
Jedním řešením je práce z domova. Galuppův průzkum uvádí, že dnes pracuje na dálku 31 % zaměstnanců. Přesto je třeba něco udělat pro ty, kdo dojíždějí. Řešením nejsou jednoduše vyšší veřejné výdaje. Bývalý ministr financí USA Lawrence Summers v pozoruhodné eseji pro deník Boston Globe doložil, jak byrokratické fušerství a nimravé námitky zájmových skupin zdržely opravu 71 metrů dlouhého Andersonova mostu v Cambridge ve státě Massachusetts o pět let a zvýšily náklady o pět milionů dolarů. Stavba původního mostu, zbudovaného v roce 1912, trvala 11 měsíců.
Žádný infrastrukturní projekt není připraven tak, že by se mohlo začít kopat, když se krumpáčů chopí zájmové skupiny. Mentalita NIMBY („ne na mém dvorku“), která klade odpor nové infrastruktuře, nepoleví. Až bude zdokonaleno doručování pomocí dronů, NIMBY se změní v NAMBY: ne nad mým dvorkem.
Existují však alternativy. V prvé řadě by víc měst a států mělo zavést „zpoplatnění kongescí“, které během dopravní špičky zdražuje jízdu autem. Nedávná studie ukazuje, že zpoplatněním kongescí se ve Stockholmu zmírnilo znečištění ovzduší o 5-15 % a ubylo záchvatů astmatu, zatímco je zároveň snazší městem projet. Dále bychom měli zrušit zákony, které zbytečně zvyšují nákladnost výstavby, včetně Davisova-Baconova zákona z roku 1931, který vyžaduje, aby dodavatelé federální vlády vyplácely „běžné mzdy“, obvykle definované jako mzdy odborové, přestože 87 % stavebních dělníků v odborech není. Kongresový rozpočtový úřad odhaduje, že zrušení zákona by během příštích deseti let uvolnilo dodatečných 12 miliard dolarů na federální projekty.
Konečně k podnícení výstavby nových zpoplatněných silnic, které se obvykle financují pomocí obecních dluhopisů, by měla být vydána zvláštní tranše dluhopisů nízké nominální hodnoty pro místní obyvatele. Jako pobídku k nákupu dluhopisů by řidiči dostali doživotní bezplatnou kartu k jízdě po nové silnici. To by financovalo víc silničních tahů, pěstovalo občanskou hrdost a poskytlo investorům ochranu před rizikem. I kdyby ceny dluhopisů klesly, jejich držitelé by stále měli právo bezplatně užívat silnici.
Dnešní infrastrukturní projekty samozřejmě nebudou trvat navěky. Aby v roce 1776 odrazily britské červenokabátníky, jednotky George Washingtona spálily v Bronxu lávku nazývanou Králův most, postavenou v prvním desetiletí 17. století. Most se zhroutil. Nová země ale nějak přežila a prospívala.
Z angličtiny přeložil David Daduč
Todd G. Buchholz, bývalý ředitel Bílého domu pro hospodářskou politiku a výkonný ředitel hedžového fondu Tiger Management, naposledy vydal knihu The Price of Prosperity (Cena prosperity) s podtitulem Proč bohaté národy selhávají a jak je obrodit. Sledujte jej na Twitteru: @EconTodd.
Copyright: Project Syndicate, 2020.
www.project-syndicate.org