Rok 2019 končí v mnoha zemích rozsáhlými demonstracemi, rostoucí nerovností a krizí politických reprezentací. Svět náměsíčně kráčí k recesi a k nové krizi a plundruje přitom životní prostředí. Vlády a v poslední době i lidé mohou tyto alarmující trendy v roce 2020 zvrátit.
V 61 zemích světa se v roce 2020 budou konat prezidentské či parlamentní volby. Řadu občanů už unavuje konvenční ortodoxní politika; přejí si změnu, a aby jí dosáhli, zvolí si nové strany.
Je to významná příležitost k nápravě současné situace, avšak mnozí z nově nastupujících lídrů jsou krajně pravicovými demagogy, kteří svádějí problémy dneška na sociální politiku, migranty a chudé, přičemž se snaží odstranit veškeré zbývající překážky kapitálu. Stejně jako ve Velké Británii budou pro tyto politiky hlasovat i mnozí z těch, které neoliberalismus poškodil, čímž ze světa udělají nerovnější a riskantnější místo.
O mnohém se bude rozhodovat ve Spojených státech, které jsou stále světovým hegemonem. Hlasování amerických občanů (z nichž mnozí nemají velké povědomí o globálních otázkách) v letošních prezidentských volbách bude mít hluboké důsledky i pro ostatní občany planety.
Americký prezident Donald Trump už zanechal ve světě velkou stopu, když v rámci své agendy „Amerika na prvním místě“ rozleptal multilaterální instituce, obchodní dohody i globální iniciativy. Navzdory populistické rétorice z toho Američané vesměs těží pramálo. Trumpovy výrazné daňové škrty pro bohaté, omezování přístupu ke zdravotní péči a navyšování rozpočtu USA na obranu jsou zpátečnické kroky, jejichž výsledkem je nerovnost větší.
Přesto pravice dál získává hlasy, a to zčásti i proto, že je stále radikálnější a nabízí nekonvenční „nemyslitelnou“ politiku – od budování zdí po odchod z Evropské unie –, která oslovuje ty, kdo si především přejí změnu.
Nebudou-li sociální demokraté v roce 2020 prosazovat radikální, atraktivní a pokrokovou veřejnou politiku, bude radikální pravice dál stoupat a spolu s ní bude stoupat i trend rostoucí nerovnosti, ekonomických rizik a zhoršování životního prostředí.
Není těžké určit, jak jsme do této fáze dospěli. Čtyři desetiletí neoliberální politiky nahlodala ve většině zemí životní podmínky. Vlády levice i pravice, jimž radí Mezinárodní měnový fond, Světová banka a další organizace, provozují politiku zaměřenou na zvyšování konkurenceschopnosti firem, což znamená nižší mzdy, „flexibilnější“ trhy práce, nižší zdanění firem a větší příjmovou nerovnost. Firmy sice v prostředí klesající životní úrovně a rostoucích veřejných dluhů zvýšily svou konkurenční výhodu, avšak globální poptávka stagnuje.
Utahování opasků
Vlády také škrtají sociální výdaje a privatizují veřejné služby. Většina úspor z těchto škrtů paradoxně směřuje na podporu soukromých firem prostřednictvím daňových úlev a sanací s cílem generovat růst. Průměrný občan tak zažívá výrazný pokles sociálních dávek, avšak růst přitom zůstává pomalý, jelikož krátkodobá neoliberální politika neřeší dlouhodobé strukturální příčiny problému: nadprodukci a přebytek kapacit.
Pokud se současný trend nezmění, bude se v roce 2020 dál šířit politika utahování opasků, která postihne penze, mzdy, sociální programy a ochranu pracovníků. Úsporná opatření se v roce 2020 stanou „novou normou“, která zasáhne 113 zemí neboli více než 70% světové populace a rozdmýchá další sociální nespokojenost.
Je absurdní, že mnohé vlády seškrtávají sociální výdaje, ale navyšují vojenské výdaje a podporují velké korporace veřejnými zdroji a omezenou regulací. V situaci, kdy polovina světové populace stále žije v chudobě (definované jako méně než 5,50 dolaru denně), to bude mít v roce 2020 pravděpodobně za následek další protesty a konflikty.
Úsporná opatření nejsou nutná. I v nejchudších zemích existují alternativy. Mezinárodní organizace práce, United Nations Women a UNICEF uvádějí nejméně osm finančních možností, jak generovat trvale udržitelné zdroje a vyhnout se škrtům veřejných služeb. Státy například mohou omezovat nezákonné finanční toky, potírat daňové úniky, zvyšovat progresivitu daňové soustavy, snižovat dluhovou službu lepším řízením dluhu nebo přijímat smířlivější makroekonomické rámce. Z poslední doby existuje mnoho úspěšných příkladů.
Globální řešení na globální problémy
Kdyby se vlády rozhodly nepřijímat úsporná opatření, pak bychom v roce 2020 viděli větší počet zemí, které úspěšně zvýšily příjmy určené k národnímu rozvoji, navýšily veřejné investice, z nichž mají prospěch lidé, a podporovaly skutečnou hospodářskou činnost a lidský rozvoj s výhledovým cílem vytvořit slušnou zaměstnanost a zajistit trvalou ekologickou udržitelnost.
Taková politika by nejen zlepšila finanční regulaci a napravila procesy financializace, ale zároveň by pomohla odvrátit nebezpečí recese a možné hospodářské a finanční krize, kterou předpovídají instituce typu OSN, J. P. Morgan a Moody’s.
I kdyby se však svět v roce 2020 vyhnul hospodářské pohromě, ničení životního prostředí bude pokračovat. Svět každoročně přichází o více než 26 milionů hektarů lesa, což je plocha odpovídající Velké Británii; většinou jde přitom o tropické deštné pralesy, což má dopad na klima i faunu. Nezavedeme-li odpovídající politiku, pak můžeme očekávat, že se odlesňování, nadměrný rybolov, uhlíkové emise i tvorba odpadu v absolutních číslech napřesrok zvýší.
A nejsou to jen národní otázky. Globální problémy vyžadují globální řešení a multilateralismus je zapotřebí posílit, nikoliv oslabit, abychom mohli společně pracovat na tvorbě udržitelných řešení, která zlepší životy lidí.
Lepší budoucnost pro všechny je možná. Vlády a v konečném důsledku i občané mohou v roce 2020 zlepšit svět. Budou-li však nadále posedlí cenami akcií a čtvrtletními příjmy na úkor dlouhodobé vize, budou-li dál zvyšovat výdaje na obranu a seškrtávat sociální výdaje, obviňovat migranty či chudé občany, a přitom dopouštět, aby bohatí ještě víc bohatli a životní prostředí se dál ničilo, pak nás čeká další dlouhý rok nebezpečného života.
Autorka: Isabel Ortizová, ředitelka Programu globální sociální spravedlnosti při Iniciativě za politický dialog Kolumbijské univerzity, působila jako ředitelka Mezinárodní organizace práce a UNICEF a vysoká představitelka Organizace spojených národů a Asijské rozvojové banky.
Copyright: Project Syndicate, 2019.
www.project-syndicate.org