Co se týče statistik o nerovnosti, žijeme v době temna. Víc než deset let po „Velké recesi“ vlády stále nedokážou precizně měřit vývoj příjmů a bohatství. Statistické úřady sestavují statistiky růstu příjmů pro obyvatelstvo jako celek (národní účty), leč nikoliv pro „střední třídu“, „pracující třídu“ či nejbohatší procento a 0,1 %. V době, kdy Google, , , a další nadnárodní korporace znají naše soukromé životy do intimních detailů, vlády stále nepodchycují – natož aby publikovaly – nejzákladnější statistiky ohledně rozložení příjmů a bohatství, píšou pro Project Syndicate Facundo Alvaredo, Lucas Chancel, Thomas Piketty, Emmanuel Saez, Gabriel Zucman a další experti.
Tento nedostatek přichází společnosti velmi draho. Dojem, že projevy nerovnosti dosahují v mnoha zemích neobhajitelných výší, je spolu s absencí jakékoli možnosti poučeného rozhodnutí pro voliče živnou půdou pro demagogy a kritiky demokracie.
Situaci ještě zhoršuje, že experti v oblasti nerovnosti jsou občas líčeni jako přehnaně závislí na konkrétních metodologických přístupech, jak ilustruje nedávný titulní článek časopisu The Economist nazvaný „Iluze nerovnosti“. Data ve společenských vědách jsou samozřejmě z podstaty otevřená pochybnostem, takže debaty o metodologii jsou do značné míry nevyhnutelné. Otázkou je, kde vymezit hranici mezi legitimním akademickým nesouhlasem ohledně hladin a trendů nerovnosti a otevřeným popíráním nerovnosti.
Zda je nerovnost přijatelná, či nikoliv – a zda by se s ní mělo něco dělat, či nikoliv –, je věcí kolektivního rozhodování. Ve snaze zajistit podklady pro poučenou debatu spojilo síly přes sto výzkumníků z celého světa a prostřednictvím Databáze světové nerovnosti (WID), která aktuálně zahrnuje víc než sto zemí, vyvíjejí novátorské metody k sestavování statistik nerovnosti. WID obsahuje nejširší možný soubor dostupných zdrojů dat, od šetření v domácnostech, údajů daňové správy, národních účtů a žebříčků bohatství zveřejňovaných v médiích až po „Panamské dokumenty“, skrze něž Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů odhalilo zásoby bohatství zašité v různých daňových rájích.
Metodologie WID je nastavena tak, aby umožňovala výsledky reprodukovat a diskutovat o nich a zároveň aby přispívala k rozšiřování a zkvalitňování dostupných dat. Když se důsledně uplatní na různé regiony a země, objevují se odlišné vzorce; v některých zemích nerovnost stoupá, kdežto v (nemnoha) jiných stagnuje nebo klesá. WID je přitom jen jednou z řady institucí – zahrnující Centrum LIS pro data napříč státy, institut Commitment to Equity, Světovou banku a OECD –, které se v současnosti plodně zabývají zlepšováním našeho porozumění těmto otázkám.
Pokrok při měření nerovnosti však v poslední době brzdí politické posuny, které protiřečí tvrzením o větší transparentnosti. Mnohé vyspělé ekonomiky snižují počty daňových auditů, které každoročně uskuteční, takže je těžší se k tomuto klíčovému zdroji informací dostat a analyzovat jej. Obdobně se vytratila část z nejzákladnějších dat o nerovnosti bohatství, jelikož byly postupně odstraněny progresivní daně z kapitálových příjmů a zrušeny daně z majetku a dědictví.
Vzhledem k nedostatku kvalitních fiskálních a administrativních dat o kapitálových příjmech a bohatství se mnozí pozorovatelé obracejí k jiným zdrojům, například žebříčkům miliardářů uveřejňovaným řadou časopisů. Avšak třebaže tyto zdroje mohou poskytnout cenné postřehy, nesplňují standardy metodologické důslednosti a koncepční zřetelnosti, o něž by se poučený veřejný rozhovor měl opírat.
Z uvedených důvodů je třeba, aby se ve věci angažovali výzkumníci, média a organizace občanské společnosti. Je nezbytné, abychom vyvinuli mezinárodně uznávaný soubor ukazatelů a metod ke sledování příjmů a bohatství. Veřejné statistické úřady by měly zveřejňovat hladiny příjmů a bohatství horního 1 %, 0,1 % a 0,001 %, jakož i efektivní daně, jež tyto skupiny platí.
Obzvlášť důležitým milníkem na cestě k tomuto cíli bude revize Systému národních účtů Organizace spojených národů, chystaná na příští tři roky. (V současnosti na tomto úsilí spolupracujeme s národními statistickými úřady, OECD a OSN.) Statistiky HDP se původně zrodily z tvrdohlavého odhodlání výzkumníků zajistit důkazy o národních důchodech během Velké hospodářské krize. Bylo by škoda se sestavením statistik distribuce růstu čekat až na stoleté výročí HDP – či případně na další recesi.
Do tvorby a šíření transparentních ekonomických informací se musí začít víc zapojovat všechny společnosti. Vyzýváme všechny zainteresované strany z občanské společnosti, médií, vlád a akademické obce, aby se připojily ke snaze posunout data o nerovnosti do jedenadvacátého století.
Facundo Alvaredo je spoluředitelem Databáze světové nerovnosti.
Lucas Chancel je spoluředitelem Databáze světové nerovnosti.
Thomas Piketty je profesorem ekonomie na Pařížské ekonomické škole a spoluředitelem Databáze světové nerovnosti. Naposledy vydal knihu Capital and Ideology.
Emmanuel Saez je ředitelem Centra spravedlivého růstu na Kalifornské univerzitě v Berkeley a spoluředitelem Databáze světové nerovnosti. Jeho nejnovější knihou (napsanou s Gabrielem Zucmanem) je The Triumph of Injustice s podtitulem Jak se bohatí vyhýbají daním a jak je přimět platit.
Gabriel Zucman je profesorem ekonomie na Kalifornské univerzitě v Berkeley a spoluředitelem Databáze světové nerovnosti. Jeho nejnovější knihou (napsanou s Emmanuelem Saezem) je The Triumph of Injustice s podtitulem Jak se bohatí vyhýbají daním a jak je přimět platit.
Copyright: Project Syndicate, 2019
www.project-syndicate.org
K signatářům tohoto komentáře kromě uvedených autorů patří Miguel Artola Blanco z Univerzity Karla III. v Madridu; Lydia Assouad, koordinátorka WID pro Blízký východ; Oscar Barrera, výzkumník WID; Thomas Blanchet, koordinátor WID pro statistické nástroje a metody; Marius Brülhart, profesor ekonomie na Univerzitě v Lausanne; Guilhem Cassan, docent ekonomie na Univerzitě v Namuru; Denis Cogneau, profesor ekonomie na Pařížské ekonomické škole; Guillermo Cruces, profesor ekonomie na Univerzitě v Nottinghamu; Léo Czajka, výzkumník WID; Mauricio De Rosa, výzkumník WID; Luis Estevez Bauluz, koordinátor WID pro úhrny bohatství; Matthew Fisher-Post, koordinátor WID pro Severní Ameriku; Ignacio Flores, koordinátor WID pro Latinskou Ameriku; Reto Foellmi, profesor mezinárodní ekonomie na Univerzitě v St. Gallen; Bertrand Garbinti, výzkumník WID; Leonardo Gasparini, profesor na Universidad Nacional de La Plata v Argentině; Amory Gethin, výzkumník WID; Džajátí Ghóšová, profesorka ekonomie na Univerzitě Džaváharlála Néhrúa; Jonathan Goupille-Lebret, výzkumník WID; Yajna Govindová, výzkumnice WID; Markus Jäntti ze Stockholmské univerzity; Thanasak Jenmana, výzkumník WID; Čong-il Kim z katedry ekonomie na Univerzitě Dongguk; Nak Nyeon Kim z Univerzity Dongguk; Camille Landais, profesorka ekonomie na London School of Economics; Andrew Leigh, poslanec australského parlamentu; Juliana Londono-Vélez, docentka ekonomie na UCLA; Nora Lustig, profesorka latinskoamerické ekonomie na Tulaneově univerzitě; Clara Martínez-Toledano, koordinátorka WID pro distribuce bohatství; Isabel Martinez, postdoktorská ekonomická výzkumnice na Univerzitě v St. Gallen; Marc Morgan, koordinátor WID pro západní Evropu; Theresa Neef, koordinátorka WID pro východní Evropu; Filip Novokmet, výzkumník WID; Anne-Sophie Robilliardová, koordinátorka WID pro Afriku; Moritz Schularick, profesor ekonomie na Universitě v Bonnu; Paul Segal, seniorní lektor ekonomie na King’s College London; Paul Richard Sharp z Jihodánské univerzity; Jesper Roine, mimořádný profesor ekonomie na Vysoké škole ekonomické ve Stockholmu; Claudia Sanhueza, ředitelka Centra pro ekonomii a sociální politiku při Universidad Mayor v Chile; Matti Tuomala z Tamperské univerzity ve Finsku; Tancrede Voituriez, výzkumník WID; Daniel Waldenström, profesor švédského Institutu pro průmyslovou ekonomiku (IFN); Roger Wilkins, profesor Melbournské univerzity; Li Yang, koordinátor WID pro Asii.