„Naše analýza silně podporuje názor, podle kterého byla velká část čínského růstu v letech 2012–2017 dána investicemi do neproduktivních aktiv.“ Na stránkách CFE to uvádějí Bob Barbera a Yingyao Hu z John Hopkins University. Podle nich to má vliv i na skutečnou schopnost splácet dluhy a míru zadlužení. Zatímco podle oficiálních čísel se poměr dluhů k příjmům v této zemi na konci roku 2017 pohyboval kolem 300 %, podle odhadů těchto ekonomů se nachází mnohem výš.
Barbera tvrdí, že odhad skutečné velikosti čínského produktu je složitý, ale odhad tempa budoucího růstu je naopak velmi jednoduchý. Nejde o paradox, ale o odraz toho, že vláda má za cíl určité tempo růstu a dělá vše pro to, aby jej také skutečně dosáhla. Když ohlásila, že se růst bude pohybovat na úrovni 7 %, bylo jasné, že na konci roku se oficiální číslo bude pohybovat kolem této hodnoty. Jenže oficiální čísla nemusí být moc spolehlivá.
Studie „Illuminating Economic Growth“ si dala za cíl posoudit ekonomickou aktivitu v Číně na základě satelitních snímků sledujících světelnou aktivitu a tvrdí, že mezi vývojem produktu a světelné aktivity existuje určitý nelineární statistický vztah. Model konkrétně ukazuje, že v roce 2009 došlo v této zemi k mnohem prudšímu propadu produktu, než se oficiálně udávalo. A mezi lety 2012–2017 bylo tempo růstu znatelně pod oficiálními čísly. Kumulativní produkt v těchto letech je tedy podle uvedené studie asi o 21 % nižší, než udává vláda.
Jak ale toto tvrzení skloubit s vývojem spotřeby, zaměstnanosti, důvěry či třeba cen komodit – tedy ukazateli, podle kterých si čínská ekonomika vedla skutečně velmi dobře? Hopkins tvrdí, že příčinou mohou být právě investice do neproduktivních a nepotřebných aktiv, zejména v oblasti bydlení. Takže „stavěly se nové domy a kanceláře, ale světel nepřibývalo“. Výsledkem je i to, proč „světelné“ měřítko ekonomické aktivity ukazuje na její zaostávání za oficiálními čísly. Je tedy možné použít vládní čísla týkající se ekonomické aktivity, ale u nich je pak nutné uvažovat s vyššími odpisy, aby byla reflektována nízká ekonomická hodnota investic.
Hopkins následně připomíná, že řada ekonomů již vyjádřila obavy ze skutečné míry zadlužení v této zemi. Například Martin Wolf z Financial Times v létě minulého roku tvrdil, že Čína by byla v případě krize schopna pokrýt ztráty finančního sektoru, ale problém by nastal, pokud by se celkové dluhy dostaly přes 400 % HDP. Hopkins tvrdí, že podle popsané revize čínského produktu a příjmů se už v roce 2017 pohyboval poměr dluhů k příjmům na úrovni 380 %. V tuto chvíli se tak již může pohybovat na oné kritické hranici.
Zdroj: CFE, John Hopkins University