Jsme poslední generace, která vidí tuhle ekonomiku?

James Bullard, prezident the Federal Reserve Bank of St. Louis, se podle Reuters domnívá, že ekonomický útlum je nutným krokem pro zastavení pandemie. Podle jeho názoru bychom ani neměli hovořit o recesi, ale o investici do lidského zdraví, která se projeví i tím, jak rychlé bude oživení poté, co pandemie poleví. Včera jsem zde psal o projekcích pana Bullarda hovořících o 30% nezaměstnanosti a dnes bych se jeho pohledu chtěl věnovat detailněji s několika poznámkami. 

Nemusíme ani nijak intenzivně sledovat dění v USA, abychom zjistili následující: Počáteční reakce federální vlády se dlouho nesla ve stylu „nic se neděje“. Pak začala rychle přibývat opatření v širokém smyslu chápaná jako sociální distancování (zaváděné často spíše jednotlivými státy, popřípadě soukromým sektorem). Ale netrvalo dlouho a diskutuje se o tom, že by tato opatření měla být uvolněna proto, aby nedošlo k vážným ekonomickým škodám. 

Spojené státy jsou přitom v počtu nakažených již na třetím místě za Čínou a Itálií a jak ukazuje následující graf, významný zlom v tempu jejich růstu zatím nenastal:



Zdroj: Worldometers.info

Pan Bullard do tábora zastánců „uvolnit restrikce ve snaze bránit ekonomiku“ očividně nepatří (a podle mne je lehké pochopit proč). Domnívá se, že vláda by měla poskytnout lidem pomoc, aby vydrželi v době, kdy budou muset být v izolaci. V praxi by to mělo znamenat kompenzaci ušlých mezd a zisků a to „bez otázek“ a bez diskuse o morálním hazardu. Důraz pak ekonom klade na to, abychom nehovořili o recesi – poklesu ekonomiky na konci cyklu. To, co se nyní děje, je podle něj lepší nazývat masivní investicí do zdravotního stavu obyvatel. 

Je to již pár týdnů, co jsem tu na základě úvahy na Complete Banker psal o tom, že proti COVID-19 nakonec můžeme záměrně postupovat recesí. Complete Banker to odhadl velmi dobře, protože dnes se tento pohled stává středním proudem a pan Bullard jej dotahuje do konce třeba tím, že poukazuje na následující: Zatímco běžně bychom měli mít obavy z toho, že prudce roste nezaměstnanost, v současné době by nás to mělo uklidňovat. Protože takový vývoj souvisí s ekonomickým útlumem a ten zase (zřejmě) s rychlostí šíření epidemie. Snahy o krátkodobou podporu ekonomické aktivity opětovným sociálním sbližováním se by se pak mohly ukázat jako velmi krátkozraké a celkové škody mnohem vyšší. 

Pan Bullard jednoduše radí, abychom záměrně „všechno vypnuli“ a zároveň zajistili, aby vše šlo rychle nahodit poté, co se situace stabilizuje, či zlepší. To znamená onu širokou a hlubokou vládní podporu. Podle mne na této úrovni (!) nyní nic jiného smysluplného nevymyslíme, jde jen o to, jak moc vypínat. A pak už „jen“ o čas. Pokud bychom hovořili o jednom, dvou čtvrtletích, onen restart by mohl probíhat relativně hladce, i když z některých traumat bychom se i tak dostávali delší dobu. Možná mnohem déle, než po poslední finanční krizi. 

A pak je tu možnost, že vynucený útlum bude trvat mnohem déle (viz mé předchozí příspěvky) a čekají nás změny, které nyní ani nedomyslíme. Chci zdůraznit, že tím rozhodně nechci rozšířit řady zkázopravců, úplně naopak. Krátce se pokusím vysvětlit proč.

Včera jsem si při jízdě autem Vysočinou zase prohlížel lesy, či přesněji řečeno místy jen to, co z nich zbylo. Je to již nějaký čas, co jsem tu psal o tom, že jsme asi poslední generace, která tyhle lesy viděla tak, jak byly. Je to stále pravděpodobnější. Ale na počátku kalamity sucha a kůrovce bychom o něčem takovém asi moc nepřemýšleli. I přesto, že jsme věděli, že „tento způsob lesů se zdál být poněkud nešťastným“, automaticky jsme předpokládali, že se vše vrátí zase k našemu „nenormálnímu normálu“.

Číst znamení doby je na jednu stranu těžké, na stranu druhou možná velmi jednoduché – jde „jen“ o to snažit se uvědomit si, co by bylo „normálním normálem“, protože k němu by vše mělo „normálně“ směřovat. Vybavuje se mi, že v jedné ze svých knich zmínil i u nás známý léčitel Sergej. N. Lazarev jedno rčení: Feminismus do prvního pořádného muže, socialismus do první pořádně fungující tržní ekonomiky. A ateismus do prvního vynechání motoru u letadla.