Aktualizováno Hlavním nástrojem používaným v době současné pandemie jsou restrikce, ale podle ekonoma Richarda Baldwina je nelze používat bez ohledu na to, co společnost unese. Na stránkách VoxEU tak popisuje, že bychom neměli proti sobě vážit restrikce na straně jedné a ekonomické náklady na straně druhé, ale kapacitu systému zdravotní péče proti tomu, co jsou lidé ještě schopni a ochotni tolerovat.
Baldwin poukazuje na to, že někteří ekonomové jdou cestou analýzy přínosů a nákladů, ve které proti sobě staví hodnotu zachráněných lidských životů proti ekonomickým ztrátám způsobeným řadou restrikcí a sociálním distancováním. Někteří se ale ptají, jak lze porovnávat miliardy dolarů ztrát a miliony zemřelých. A jiní ekonomové zase tvrdí, že restrikce uplatňované během epidemie španělské chřipky přinesly v konečném důsledku zisky a ne ztráty. I takové úvahy se ale podle Baldwina alespoň implicitně točí kolem tradiční analýzy přínosů a nákladů.
Baldwin ale navrhuje uvažovat i optimalizaci jiného typu – stavět proti sobě omezení dané kapacitou systému zdravotní péče a toleranci společnosti vůči restrikcím. Takový pohled by umožnil vytvořit „strategii remobilizace zaměstnanců bez rizika přetížení zdravotního systému“. Ekonom poukazuje na to, že remobilizace je nutná proto, aby současná politika byla udržitelná. „Zásoby jednou dojdou a v tu chvíli se proti nám obrátí finanční podpora nákupu zboží, které ale již nebude existovat. Udržení vysoké úrovně spotřeby je tak klíčové pro udržení vysoké úrovně snesitelnosti a tudíž nakonec bude třeba remobilizace některých lidí,“ míní Baldwin. I on se pak spoléhá na to, že „během jednoho či dvou let bude k dispozici vakcína“.
Lidé budou podle ekonoma tolerovat ztráty, jestliže to ale nebude trvat příliš dlouho a ztráty nebudou příliš vysoké. V případě, že by měl přijít nedostatek potravin, nebo by prudce rostla příjmová nerovnost ve společnosti, tolerance k restrikcím by stejně tak prudce klesla. Pokud si problém takto formulujeme, můžeme dospět k tomu, že tolerance vůči restrikcím nebude dost vysoká na to, aby nebyly překročeny kapacity systému zdravotní péče.
Každopádně vláda by se měla snažit posunout kapacity co nejvýš a toleranci také. Což podle ekonoma znamená, že vlády budou muset restrikce uvolňovat dost na to, aby tolerance neklesla pod kritickou úroveň. Při současné intenzitě restrikcí by k tomu dojít mohlo a je proto mimo jiné nutná ona remobilizace zaměstnanců. Ta by měla probíhat podle věku, odvětví, typu zaměstnání a podobně. „Není důležité jen zplošťovat epidemickou křivku, ale pracovat s omezeními na straně tolerance a systému zdravotní péče,“ míní ekonom.
Zdroj: VoxEU