V Chile ztratilo v březnu zaměstnání asi 300 000 lidí a více než milion lidí tak ztratilo svůj příjem nebo čelí vážnému riziku této ztráty. Na stránkách ProMarket to tvrdí Daniel Matamala s tím, že chudé rodiny v této zemi tak konzumují horší potraviny a žijí v nezdravém prostředí, což se v konečném důsledku projevuje na jejich očekávané délce života. Zatímco ve vyspělých zemích mohou být současné úvahy o záchraně ekonomiky vnímány jako snahy o záchranu těch nejbohatších, v zemích jako Chile tomu tak není.
Matamala poukazuje na to, že po internetu koluje obrázek dinosaura hledícího na padající asteroid a obávajícího se o osud ekonomiky. Podle ekonoma tento vtip vystihuje současný sentiment, podle kterého je nemístné hovořit o ekonomice, když jsou ohroženy životy mnoha lidí.
Matamala ale dodává, že diskuse „ekonomika vs. životy“ obvykle nedává prostor pro jiný názor než extrémní. Altruisté hovoří o záchraně životů, chamtivci o ziscích, vše je vnímáno ve stylu „peníze, nebo život“. Jenže „reálný život je složitější než podobné vtipy, jako je ten s dinosaurem“. Chilský ministr financí Ignacio Briones například tvrdí, že rok 2020 bude pro chilské domácnosti bezpochyby nejhorším rokem od krize osmdesátých let. A „chudá země nemá ani na to, aby stavěla nemocnice a vychovávala lékaře“.
Ekonom poukazuje na skutečnost, že Harvey Brenner z Harvardu hovoří o přímém vztahu mezi nezaměstnaností a mortalitou s tím, že pokud lidé ztratí zaměstnání, mají například větší sklony k depresi, kardiovaskulárním nemocem a dalším. Jedna dánská studie zase tvrdí, že pokud zaměstnání ztratí člověk se srdeční chorobou, zvýší se u něj pravděpodobnost úmrtí o 50 %. V Chile se tak ozývají hlasy, podle kterých není možné snažit se zachránit životy tím, že je „usmrcena ekonomika“.
Ekonom zmiňuje i těžko kvantifikovatelný dopad ekonomického útlumu na spotřebu alkoholu, domácí násilí, obezitu a řadu dalších faktorů, které ovlivňují zdraví lidí. Je tedy na jednu stranu zřejmé, že záchrana životů je prioritou, ale cesta k tomuto cíli vede přes nalezení „rovnováhy mezi ekonomickými, sociálními a zdravotnickými proměnnými“. A hlavně je třeba, aby lidé věřili, že zaváděné kroky jsou tu pro dobro všech a ne kvůli zájmu několika vyvolených, uzavírá ekonom.
Zdroj: ProMarket