Po dynamickém měsíci, kdy Ministerstvo financí hojně zásobovalo český trh emisemi nových státních dluhopisů, se trochu změnily poměry i na tomto trhu. Zatímco ještě v únoru nerezidenti drželi téměř 41 % státního dluhopisového dluhu, na konci března se jejich podíl snížil pod 40 %.
Svá portfolia zahraniční investoři nevyprodávali, jak by napovídala zvýšená volatilita výnosů bondů, ale naopak dál o 40 mld. korun rozšířili. Na konci března tak již drželi dluhopisy za téměř 615 mld. korun. Ani zvýšená averze k riziku po nástupu korona-krize je nepřiměla k odchodu z atraktivního trhu, který skýtal velmi zajímavý bonus vůči třeba německým papírům. Navíc s ohledem na očekávané snížení úrokových sazeb ČNB jim držba těchto papírů skýtá příležitost i pro dodatečný kurzový zisk.
Snaha státu sehnat na trhu co nejvíce peněz byla v březnu velmi silná. Jen za tento jediný měsíc se celkový objem státních papírů navýšil o 151 mld. korun, a jak potvrzují statistiky, z tohoto „koláče“ si zahraniční investoři ukrojili jen menší část. Většinu, tedy papíry za více než 103 mld., tentokrát skoupily tuzemské banky. Svůj podíl na trhu si tak navýšily o 3,4 procentního bodu na 22 %.
Z dalších zájemců se uplatnily i penzijní fondy, které jen za jediný měsíc do korunových státních dluhopisů nalily téměř 9 mld. a potvrdily tím svoji pozici třetího největšího investora, který drží státní bondy v hodnotě 290 mld. korun.
Ještě zajímavější než březnové výsledky však budou ty dubnové. Jen za tento měsíc stát na primárním trhu úspěšně prodal dluhopisy v hodnotě 252 mld. a vedle toho i pokladniční poukázky za 33 mld. I tentokrát nejspíše největší část – převážně střednědobých a dlouhodobých papírů – skoupili domácí investoři, kteří tím vlastně zajistili hladké budování likvidní rezervy státu pro krytí letošního schodku státních financí.
Jak bude nakonec velký, se vlastně ani nedá odhadnout. Jisté je pouze to, že od začátku roku stát vydal dluhopisy za 350 mld. korun a pokladniční poukázky (za rámec letošního roku) v hodnotě 69 mld. O výsledné potřebě státu nakonec rozhodne nejenom propad příjmů rozpočtu, respektive ekonomiky, ale i všechna probíhající, připravovaná a třeba teprve jen zamýšlená opatření na výdajové straně.