COVID-19 si vyžádal víc než 700 tisíc životů, nakazil přes 19 milionů lidí a zdecimoval bohaté i chudé ekonomiky. Třebaže však většina světa čelí bezprecedentní recesi, politické reakce se výrazně liší. Názorným příkladem je kontrast mezi Evropou a Asií.
Oba regiony se nepochybně potýkají s vážnými hospodářskými těžkostmi. Evropská komise očekává, že ekonomika eurozóny – která v roce 2019 vzrostla o 1,3 % – letos ubyde o 8,7 %. V zemích ASEAN+3 – skupině deseti členů Sdružení států jihovýchodní Asie (Brunej Darussalam, Kambodža, Indonésie, Laoská lidově demokratická republika, Malajsie, Myanmar, Filipíny, Singapur, Thajsko a Vietnam) plus Číně, Hongkongu, Japonsku a Jižní Koreji – se očekává, že letos se růst HDP zřítí na 0 %, přičemž loni dosáhl 4,8 %.
Tvůrci politik v obou regionech zareagovali důrazně, bezprecedentními měnovými a fiskálními stimulacemi, jakož i dalšími opatřeními na podporu ekonomiky. Z rozdílných hospodářských struktur, institucionálních uspořádání a slabin však plyne, že podpora se liší co do rozsahu, obsahu i distribuce.
V Evropské unii byla dočasně pozastavena fiskální pravidla – zejména omezení, že rozpočtový deficit nesmí přesáhnout 3 % HDP – s cílem dát zemím víc prostoru pro expanzivní fiskální politiku. Samozřejmě, ve fiskálním a finančním prostoru zemí přetrvávají podstatné rozdíly, takže velikost stimulace se stát od státu značně liší – od zhruba 50 % HDP v Itálii po několik procentních bodů jinde, třeba v Irsku.
V zemích ASEAN+3 je rozpětí užší, ale ne o mnoho. Největší je japonská stimulace, dosahující 40 % HDP, zatímco ostatní ekonomiky se dostávají na asi 10 % HDP. Dohromady fiskální opatření, společně s nepřímými finančními opatřeními (jako jsou dluhová moratoria), činí téměř 29 % HDP v eurozóně a 13 % HDP v ASEAN+3.
Rozdíly v rozsahu reakce na krizi lze zčásti vysvětlit tím, v jaké míře bylo na podporu firem využito záruk. V eurozóně se diskreční rozpočtová opatření v hodnotě 5,3 % HDP opírají o likviditní nástroje v celkovém objemu téměř 21 % HDP. Tyto nástroje tvoří programy veřejných záruk – které skrze bankovní soustavu pumpují do ekonomiky likviditu.
Ekonomiky ASEAN+3 realizují diskreční fiskální opatření v podobném rozsahu, v průměru 5,1 % HDP, opřená ovšem o programy likviditní podpory dosahující průměrně jen 5 % HDP (včetně dočasného odlehčení dluhů a moratorií). Velikost odkladů daní a sociálních příspěvků je v eurozóně a ASEAN+3 srovnatelná.
Oba regiony také podnikají kroky k podpoře příjmu domácností, přestože i tady se strukturální rozdíly promítly do zcela odlišných přístupů. Ekonomiky eurozóny dávají přednost programům zachování pracovních míst, prostřednictvím krátkodobé kompenzace práce – což je zčásti odrazem robustních soustav sociálního zabezpečení v regionu. V mnoha ekonomikách ASEAN+3 – které mají navzdory hospodářské různorodosti obvykle větší neformální ekonomiky, flexibilnější trhy práce a slabší sítě sociálního zabezpečení – se jako účinné ukázaly programy přímé podpory příjmů.
Automatické stabilizátory – například zdanění a rozšíření pomoci v nezaměstnanosti a sociálních dávek – navíc sehrávají mnohem větší úlohu v eurozóně, kde dosahují zhruba 5 % HDP. Ve většině ekonomik ASEAN+3 se takové stabilizátory odhadují na celkem 1,1 % HDP.
Další zřetelný rozdíl je institucionální: stávající struktury umožňují v Evropě, na rozdíl od ASEAN+3, komplementární politické iniciativy na regionální úrovni. Ještě než EU spustila svůj bezprecedentní rekonvalescenční fond v hodnotě 750 miliard eur, ministři financí se dohodli na třech programech v celkové hodnotě 540 miliard eur.
Zaprvé, podpora Evropské komise ke zmírnění rizik plynoucích z nezaměstnanosti během mimořádného stavu (SURE) může členským státům poskytnout až 100 miliard eur půjček za výhodných podmínek. Zadruhé, k podpoře podniků je k dispozici Evropská investiční banka, která může uvolnit až 200 miliard eur. Konečně úvěrový rámec Pandemické krizové podpory vytvořený Evropským stabilizačním mechanismem podporuje výdaje za zdravotní péči a preventivní opatření během krize COVID-19, až do výše 240 miliard eur.
Samozřejmě že integrovaná struktura eurozóny přináší také rizika – obzvlášť pokud krize COVID-19 podnítí mezi členskými ekonomikami destabilizační rozbíhavost. Některé iniciativy napříč eurozónou – včetně rekonvalescenčního fondu – usilují o zmírnění tohoto rizika.
Výrazné rozdíly jsou také v přístupu na poli měnové politiky. V rozvíjejících se a rozvojových zemích se centrální banky zaměřují na seškrtávání měnověpolitických sazeb a injekce likvidity. Klíčová opatření mezi ekonomikami ASEAN+3 zahrnují vládní záruky u vybraných aktivit v oblasti půjček poskytovaných bankami, dočasné rámce financování a nákup firemních dluhopisů. Regulatorní zdrženlivost navíc pobízí dobře kapitalizované bankovní sektory, aby dlužníkům poskytly určitou úlevu.
Naproti tomu centrální banky ve vyspělých ekonomikách měly málo prostoru ke snižování úrokových sazeb, a tak se výrazně přiklonily ke kvantitativnímu uvolňování. Evropská centrální banka rozšířila svůj program nákupů aktiv za 120 miliard eur a vytvořila nový, dočasný Pandemický program nouzových nákupů v hodnotě 750 miliard eur, který následně ještě o 600 miliard eur navýšila.
Pandemie COVID-19 zvýrazňuje způsob, jímž se do krizových reakcí otiskují strukturální odlišnosti, institucionální rámce a rozsah, v němž si vlády a finanční soustavy vybudovaly tlumiče nárazů. Krátkodobé nouzové zásahy jsou ale jen začátek.
Nelze předem říct, jak se krize COVID-19 bude vyvíjet. Nové vlny infekce by si mohly vynutit obnovená omezení pohybu, zpomalit nebo zvrátit ekonomické oživení a zesílit fiskální tlaky. Nezbytná mohou být další stimulační opatření.
Cesta k zotavení bude dlouhá, i když se virus podaří dostat pod kontrolu relativně rychle. V Evropě i v Asii budou muset tvůrci politik začít uvažovat, jak nouzová opatření přetavit v udržitelnější politiky. Jejich přístupy možná nebudou tytéž, ale jejich cíle – zabezpečit svým ekonomikám dlouhodobé vyhlídky – by měly být stejné.
Autor: Hoe Ee Khor je hlavní ekonom organizace ASEAN+3 Macroeconomic Research Office. Rolf Strauch je hlavní ekonom Evropského stabilizačního mechanismu.
Copyright: Project Syndicate, 2020.
www.project-syndicate.org