„Můžete si myslet, že se obracím proti ruce, která mě živí, ale vždy jsem se domníval, že univerzitní model vzdělávání, a zejména ten, kterého se drží univerzity s výzkumem, nefunguje a je zralý na změnu.“ Na svém blogu to píše známý valuační odborník a profesor financí Aswath Damodaran. Míní, že pokud by se s univerzitami jednalo jako s firmami a my bychom objektivně hodnotili jejich výkony, neprošly by hned v několika oblastech.
Podle Damodarana je pochybné to, jak jsou americké univerzity vedeny, jejich investice se určují „zejména podle ega“, financování je neudržitelné. Univerzity nejednají správně s jejich hlavními klienty, kterými jsou studenti platící školné. To přitom představuje rozhodující část příjmů těchto institucí. Na druhou stranu podle profesora nejde o nic nového a současný model fungování univerzit je tu i přesto dlouhou řadu let a dokázal odolat mnoha změnám.
Někdy před deseti lety se například začaly objevovat názory, že fungování univerzit úplně změní online kurzy a vzdělávání. Nakonec se ale nic moc nezměnilo, podobně jako mnohokrát předtím. A online kurzy jsou dnes nabízeny spíše v rámci jednotlivých univerzit než jako jejich konkurence či náhražka. Damodaran podle svých slov již dlouho tvrdí, že tento vývoj je dán tím, že alternativy nenabízí to, co lidé od univerzitního vzdělání skutečně požadují. A tím není jen „soubor jednotlivých kurzů“.
Damodaran ale zároveň píše, že již před časem varoval své kolegy, že přichází velké změny a že padnou zdi, které univerzity postavily ve snaze odradit konkurenci. Poukazuje na to, že přesun některých kurzů online ukázal, že někteří studenti si ani nevšimli nějaké výraznější změny od přednášek, které jsou prezentovány unuděným lektorem bez zájmu. A hlavně se ukázalo, že univerzity nebyly schopny i po přesunu výuky online snížit školné. To podle Damodarana vyvolává vážné otázky ohledně jeho výše a toho, co tyto peníze vlastně financují.
Rodiče a studenti také kvůli pandemii a přesunu výuky online mění své hluboko vryté názory na to, že „vzdělání prostě znamená strávit čtyři roky na univerzitě“. A jsou ochotnější věnovat se alternativám. Scott Galloway se tak domnívá, že současná situace bude bodem, kdy se věci začnou výrazně měnit. Přežijí ty nejprestižnější univerzity, nebo se jim dokonce bude dařit ještě lépe. Ostatní ale budou upadat. Damodaran podle svých slov spíše věří, že současné tlaky povedou ke změnám uvnitř univerzit, bude kladen větší důraz na kvalitu výuky a na to, co studenti získávají.
Podle Damodarana budou změny bolestivé zejména pro ty, kteří měli doposud svá místa na univerzitách jistá. Tvrzení, že vědci takové místo potřebují, aby měli svobodu ve svých projevech a práci, zní podle Damodarana dobře, ale ve skutečnosti je pomýlené. Většina akademického výzkumu je totiž „tak abstraktní a oddělená od
reality, že jej pravděpodobně nikdo nečte a už vůbec nemůže být základem pro to, aby byl někdo vyhozen“.
Zdroj: Musings on Markets