Působil v Obamově administrativě, která dohlížela na historický vzestup produkce americké ropy a zemního plynu v době, kdy se z břidlicových ložisek stala už běžná věc. Vyhloubily se desítky tisíc vrtů a ropné odvětví jásalo, když vláda, jejíž byl součástí, zrušila v roce 2015 zákaz vývozu ropy. Teď Joe Biden nicméně slibuje přepracovat americký energetický systém od kořenů tak, aby se jádrem stala klimatická změna, napsaly Financial Times.
Jeho plán si pro příští čtyři roky vyhrazuje 2 biliony USD ve výdajích na využití klimatických opatření na podporu ekonomiky, stižené pandemickou recesí. Zasahuje ale také do geopolitiky na Blízkém východě i do globálního soupeření s Čínou o čisté technologie. U té části amerického elektorátu, jejíž pracovní místa závisejí na ropě a plynu, to asi ve volebním roce moc populární nebude.
Naléhavost klimatických změn trápí v Bidenově Demokratické straně především mladší podporovatele, které bude muset zmobilizovat. Umožnit by to mohl nadcházející souběh několika faktorů: drastického propadu nákladů na čistou energii, rychlý technologický pokrok a devastující účinky virové pandemie, díky kterým je plán v tak velkém objemu, jako jsou dva biliony dolarů, politicky životaschopný.
Biden v případě svého zvolení americkým prezidentem slibuje zajistit do roku 2020 čisté nulové emise a elektrifikaci amerického přepravního sektoru, instalaci rozsáhlé sítě nabíjejících míst, modernizaci distribuční sítě a rozmístění velkých utility-scale bateriových úložišť po celé zemi. Kromě toho slibuje, že Spojené státy se pod jeho vedením znovu přidají k íránské jaderné dohodě a k pařížské klimatické dohodě, které za Trumpa vypověděly s tím, že pro USA nejsou prospěšné.
„Je to velmi smělý plán,“ říká podle FT expert na politiku klimatu Leah Stokesová z University of California, Santa Barbara. „V USA není aktuálně žádný stát, který by měl takto ambiciózní cíl.“
Na straně druhé tu je ale status quo stávajícího pána Bílého domu Donalda Trumpa, který jakožto prezident USA vyhlásil éru americké „energetické dominance“, zdemoloval regule brzdící těžbu, oslabil dohled na ochranu životního prostředí a využil slabší americké závislosti na zahraničních dodávkách k tomu, aby uvalil sankce na vývozce ropy od Venezuely po Írán.
Biden podle kritiků globální prvenství USA v ropném a plynárenském sektoru zničí, což Bidenovy podporovatele v břidličných baštách přimělo k prohlášení, že tamní ekonomiky budou destrukce uchráněny. Bidenův program podle těchto hlasů totiž vzkřísí americký průmysl, a při začlenění prvků z Nové zelené dohody uspokojí i levicové křídlo Demokratické strany a nevyděsí její střed.
Technicky i finančně realizovatelná
Největším Bidenovým slibem je „dekarbonizovat“ do roku 2035 americký elektrárenský sektor. Výroba elektřiny tvořila loni zhruba třetinu amerických emisí spojených s energetikou. Je tu tedy největší příležitost k rychlým a hlubokým škrtům a, jak tvrdí Bidenův tábor, k „největší tvorbě pracovních míst a motoru hospodářských příležitostí 21. století“.
Plán počítá s tím instalovat do roku 2030 desetitisíce větrných turbín, miliony solárních panelů a zdvojnásobit větrnou energii z moře. Podobně aspirující – a vágní – je i v jiných technologiích, které budou podle analytiků v přechodu na zelenou elektřinu nezbytné. Návrhy nevynechávají bezemisní vodíkový pohon, vyspělé jaderné reaktory a velká úložiště baterií „za desetinu nákladů Li-on baterií“. Nic z toho v potřebném rozsahu zatím neexistuje.
Americký úřad EIA aktuálně předpokládá, že podíl zelených zdrojů ve výrobě elektřiny se do roku 2050 zdvojnásobí. Zemní plyn a uhlí by ale pořád v USA obstarával skoro polovinu proudu.
Podle podpůrců energetické revoluce by se však s pomocí kampaně Bidenova střihu podařilo závislost na fosilních palivech skoro celou redukovat. Nedávná studie University of California, Berkeley konstatovala, že při „výrazné změně politiky“ by výroba elektrické energie v USA mohla být do roku 2035 z 90 % bezemisní, aniž by se to projevilo na účtech za elektřinu. Stálo by to sice 1,7 bilionu dolarů, do roku 2050 by to ale ušetřilo ale 1,2 bilionu v nákladech na životní prostředí a zdraví.
Největší debata se vede o roli zemního plynu. Podle bývalého amerického ministra Ernesta Monize energetiky bude toto fosilní palivo stále zapotřebí, a tedy i metody na snížení emisí.
Zachytávání a ukládání oxidu uhličitého (CCS) je jedním z hlavních, nikoli však nevyšších bodů Bidenova programu. Systém CCS je nákladný a i ten by bylo potřeba rozšířit. Spojené státy mají nyní jenom 10 velkých závodů na CCS s kapacitou zachytit jenom 25 milionů tun CO2 ročně. Elektrárenský sektor jich ale vypustí 1,6 miliardy.
Biden slibuje další výzkum CCS, investice z federální kasy a lepší daňové pobídky na jeho rozvoj. Chytat by se tu mohl i celý sektor, když „relativně konzervativní nezávislí výrobci elektřiny“ se na CCS začali dívat optimističtěji než dřív“, tvrdí Dan Gabaldon z poradenské firmy Roland Berger.
Politické riziko
Zachytávání uhlíku by Bidenovi mohlo přinést politické body, protože v dekarbonizovaném elektrárenském sektoru zachová místo zemnímu plynu – a tedy i frakování. To je oporou velké části pracovních míst v břidličných regionech.
Podle Trumpovy kampaně je však frakování možným slabým místem Bidenovy kampaně a v ohrožení by podle Trumpa mohly být desetitisíce lidí.
Biden si problém s frakováním vyrobil do určité míry sám. Ruce do klína složili lidé v jeho kampani i, která se snažila zajistit Bidenovi větší podporu v břidličných oblastech, přesně ve chvíli, kdy bývalý viceprezident v televizní debatě s Berniem Sandersem na CNN rozhodně prohlásil: „Už ne. Žádné další frakování.“ Nedávno se sice nechal slyšet, že frakování se odřezávat nebude, i když na federální půdě by nové vrty zakázal.
Tato jeho dvojznačnost může být ovšem záměrná, aby si udržel odpůrce fosilních paliv na levém křídle Demokratické strany. V sektoru ropy a plynu, od provozovatelů vrtů po bankéře na Wall Street, kteří tento sektor financují, ale náladu nejlépe charakterizuje směsice strachu a rezignace. Podle manažerů ve fosilních palivech Biden nemusel specifický zákaz frakování oznamovat a poškozovat tento už tak levnou ropou pošramocený byznys. Mohl to učinit jednoduše, oživením Obamových environmentálních pravidel, omezit třeba úniky metanu nebo zasáhnout proti spalování nevyužitého plynu.
„Vypadá to, že jeho plán je opustit Pensylvánii, Texas a zaměstnance v ropě a zemním plynu a raději obšťastňovat environmentalisty. Nad odvětvím se bude pořád zpola vznášet trvalý mrak a zakalí to investice,“ uvedl Dan Eberhart, šéf společnosti Canary, poskytující ropné služby, a podporovatel Trumpa.
Experti z ropného odvětví považují Trumpa za člověka, kdo je tomuto sektoru více nakloněn. Prezident pogratuloval Saúdům a Rusku k ukončení cenové války na ropě a opakovaně hovořil o pomoci břidličnému sektoru. Záchranné programy na fosilní paliva nebo obnovu produkce ropy na rekordní úrovně z loňského roku ale asi v Bidenově programu vysoko nebudou. Americký petrolejářský institut API ale přesto možný význam Bidenova prezidentství pro Big Oil vnímá optimisticky.
Íránská ropa
Dvě dohody, vypovězené Trumpem, také mohou ilustrovat, k jaké změně by s volebním vítězství Joea Bidena v americké a globální energetice došlo.
Prvním je íránská jaderná dohoda. Biden už prohlásil, že USA se k této dohodě, vypovězené v roce 2018, znovu připojí, pokud bude Teherán dodržovat podmínky. Příkazy rušící sankce uvalené Trumpovou vládou na dovoz íránské ropy by prý mohly být podepsány během několik dní poté, co se Biden usadí v Bílém domě. Podle analytiků íránské dodávky ropy prudce stoupnou, aby dohnaly nárůst na straně jejich geopolitického rivala Saúdské Arábie.
Biden rovněž řekl, že se připojí k Pařížské dohodě o klimatu. Roky Trumpovy podpory fosilních paliv by se tak přeměnily na fokus zaměřený na zahraniční spolupráci a boj proti emisím.
„Spojené státy spotřebovávají šestinu světové energie,“ říká Kevin Book, analytik poradenské společnosti Clearview Energy Partners. „Volby 2020 by mohly mít hodně co dočinění s tím, jak zelený bude svět v roce 2030.“
Zdroj: Financial Times