Francouzská investiční banka Natixis tvrdí, že se stále více hovoří o snižování emisí oxidu uhličitého snížením ekonomického růstu ve vyspělých zemích. Natixis si ale klade otázku, zda takové úvahy mají skutečný smysl.
Ekonomové banky tvrdí, že i kdyby vyspělé země přestaly zvyšovat svou ekonomickou aktivitu a jejich ekonomika by se zmenšovala, stále tu jsou rozvíjející se země. A ty mají velmi silnou potřebu dále růst, což je patrné například z toho, jak se Čína různými stimulačními programy snaží podporovat svou ekonomiku. Natixis k tomu dodává, že právě rozvíjející se ekonomiky generují přibližně 70 % současných emisí oxidu uhličitého a z hlediska růstu emisí hrají naprosto dominantní roli.
V prvním z následujících dvou grafů Natixis ukazuje vývoj emisí, reálného produktu a jejich poměru od konce devadesátých let. Poměr obou se snižuje s tím, že zatímco produkt roste, objem emisí klesá. Ve vyspělých zemích tedy nedochází k poklesu emisí z důvodu ekonomického útlumu, ale kvůli zaváděným emisním standardům a technologickému pokroku.
U rozvíjejících se zemí (druhý graf) je situace rozdílná v tom smyslu, že emise i ekonomická aktivita rostou, emise ovšem pomaleji, a tak i zde dochází k poklesu poměru emisí k produktu. Natixis dodává, že elasticita emisí k HDP leží u rozvíjejících se zemí na hodnotě 0,4, u zemí OECD na úrovni 1,23 a v celém světě na hodnotě 0,81.
Natixis pokračuje s tím, že potenciální růst vyspělých ekonomik se nyní pohybuje kolem 1,3 %. I kdyby vyspělé země začaly přesto klesat o 1 % ročně, na základě výše popsané závislosti by to přineslo snížení globálních emisí o 0,8 % ročně. Emise přitom nyní rostou asi o 1 % ročně a na splnění mezinárodních klimatických závazků a cílů by musely klesat o 4 – 5 % ročně.
Natixis tak dochází k závěru, že rozhodující je to, jak se zachovají rozvíjející se země a jak velká bude jejich touha po dalším růstu. S tím, že je pochopitelné, že tyto země chtějí uzavřít velkou mezeru v příjmech, která existuje mezi nimi a zeměmi OECD.
Zdroj: Natixis