Když globální finanční krize v roce 2008 pustošila ekonomiky po celém světě, zeptala se britská královna Alžběta II. Během své návštěvy na London School of Economics: „Proč nikdo netušil, že to přijde?“ A vysoká inflace v roce 2021, zejména ve Spojených státech, kde meziroční vzestup spotřebitelských cen dosáhl v prosinci čtyřicetiletého vrcholu ve výši 7 %, by měla pobízet k téže otázce.
Inflace není zdaleka tak zlá jako finanční krize, zejména když k růstu cen dochází současně se svižným zlepšením v ekonomice. Navíc zatímco finanční krize je z podstaty možná až nepředvídatelná, prognózování inflace je denním chlebem makroekonomického modelování.
Proč se tedy loni téměř všichni ve věci americké inflace tak mýlili? Šetření mezi 36 prognostiky v soukromém sektoru poukázalo v květnu medián inflačního očekávání ve výši 2,3 % pro rok 2021 (měřeno podle jádrového cenového indexu výdajů na osobní spotřebu, faktického měřítka Federálního rezervního systému USA pro sledování tohoto cíle). Tomu, že inflace v loňském roce překročí 4 %, dala tato skupina jako celek 0,5% šanci. Ve skutečnosti podle jádrového indexu dosáhne 4,5 %.
Lépe si nevedl ani Federální výbor Fedu pro volný trh, který stanovuje sazby, neboť ani jeden z jeho 18 členů neočekával v roce 2021 inflaci přes 2,5 %. Netrefily se, zdá se, ani finanční trhy, jelikož ceny dluhopisů přinášely podobné predikce. Totéž platí pro Mezinárodní měnový fond, Rozpočtový úřad Kongresu, administrativu prezidenta Joea Bidena, a dokonce mnohé konzervativní ekonomy.
Nejisté výmluvy
Tato kolektivní chyba vyplynula zčásti z událostí, jež prognostici neočekávali nebo nemohli očekávat. Předseda Fedu Jerome Powell, vedle mnoha dalších, dával pomalejší otevírání ekonomiky, a tedy tlak na vzestup inflace, za vinu variantě delta. Ale ještě předtím Powell a další argumentovali, že vzestup inflace na jaře roku 2021 podnítilo příliš rychlé otevírání v době, kdy očkování snižovalo počty případů. Je nepravděpodobné, že by byly obě tyto výmluvy správně. Nástup delty, podobně jako nástup pandemie v roce 2020, naopak spíše držel inflaci níže, než kde by jinak byla.
Dalším nepředvídatelnou okolností, která údajně rozmetala inflační prognózy, byly problémy dodavatelských řetězců. Avšak přestože pandemie opravdu způsobila vznik některých značných záseků ve výrobních řetězcích, mnohé z produkují mnohem víc než loni a americká i globální výroba a přeprava strmě vzrostly.
Ekonomové, věřte svým modelům!
To nás přivádí k důležitějšímu zdroji chyb prognostiků: nebereme své ekonomické modely dostatečně vážně. Prognózy založené na extrapolaci nedávné minulosti jsou téměř vždy stejně dobré nebo ještě lepší než prognózy založené na sofistikovanějším modelování. Výjimkou jsou situace, kdy se objeví ekonomické vstupy, které se výrazně liší od dosavadní zkušenosti. Kupříkladu mimořádná fiskální podpora americké ekonomiky ve výši 2,5 bilionu dolarů v roce 2021, dosahující 11 % HDP, byla mnohem větší než jakýkoli dřívější fiskální balíček od druhé světové války.
Jednoduchý model založený na fiskálním multiplikátoru by dospěl k prognóze, že průměrný výstup v posledních třech měsících roku 2021 bude o 2-5 % nad úrovní předpandemických odhadů potenciálu. Představa, že stimul takového rozsahu nezpůsobí inflaci, vyžadovala přesvědčení, že buď je takto obří přizpůsobení možné v řádu měsíců, anebo že fiskální politika je neúčinná a nezvyšuje agregátní poptávku. Oba tyto pohledy jsou nevěrohodné.
Ekonomické modely nám také dávaly podstatný důvod věřit, že v roce 2021 sníží potenciál americké ekonomiky hned několik faktorů. Patřila mezi ně předčasná úmrtí, snížená míra imigrace, odpískané kapitálové investice, náklady na posílení ekonomiky ve vztahu ke covidu-19, pandemií vyvolané odchody pracovních sil a veškeré těžkosti s tím, jak dát rychle dohromady ekonomiku rozbitou na kusy. Vzhledem k takovým zátěžím bylo velice pravděpodobné, že další poptávka vytlačí inflaci ještě výš.
Problém se vstupy
Poslední soubor chyb se objevil proto, že naše modely postrádají klíčové vstupy či interpretace. K předpovědi inflace či změn inflace na základě míry nezaměstnanosti se často používala Phillipsova křivka. Tento rámec se ale těžko vyrovnával s faktem, že přirozená míra nezaměstnanosti se v důsledku krize covidu-19 patrně zvýšila, přinejmenším přechodně.
Co je důležitější, nezaměstnanost není jediným způsobem, jak měřit zpomalení ekonomiky. Odhady z doby před pandemií ukazují, že “míra odchodů” a poměr nezaměstnaných pracovníků k otevřeným pracovním místům jsou lepšími predikátory mzdové i cenové inflace. A právě tyto indikátory byly napjaté už na začátku roku 2021 a na jaře už byly silně našponované.
Multiplikátory to říkají jasně
Z dnešního pohledu za nejužitečnější myšlenkový model pro uvažování o roce 2021 považuji aplikaci fiskálních multiplikátorů na nominální HDP a jejich užití k prognóze, kolik z fiskální stimulace se utratí. A následně snahu předpovědět reálné HDP s pochopením, jaká je produkční kapacita ekonomiky. Rozdílem těchto dvou je inflace.
Multiplikátory naznačovaly, že celkové výdaje půjdou v roce 2021 významně nahoru, kdežto produkční omezení napovídala, že výstup se o tolik nezvýší. Rozdílem byla nečekaně vyšší inflace.
Kam se tím dostáváme ve snaze porozumět inflaci v roce 2022? Vzít vážně naše modely znamená, že namísto vytváření setrvačných prognóz, kde se zítřek podobá včerejšku, zohledníme vysoké hladiny poptávky, další omezení nabídky a čím dál napjatější trhy práce s rychle rostoucími nominálními mzdami a vyššími inflačními očekáváními. Některé typy inflace, především v cenách zboží, patrně letos poklesnou, ale jiné, včetně inflace v oblasti služeb, zřejmě přetrvají.
Očekávám tudíž další rok značné inflace v USA, možná ne až tak vysoké jako v roce 2021, ale dost dobře v rozpětí 3-4 %. Nejdůležitějším prognostickým ponaučením, které nám loňský rok dal, je však pokora. Všichni bychom měli ke svým očekáváním přidávat značná chybová pásma a být připraveni své předpovědi aktualizovat podle toho, jak se bude vyvíjet ekonomická situace.
Autor: Jason Furman, profesor praxe hospodářské politiky na Kennedyho fakultě Harvardovy univerzity a seniorní spolupracovník Petersonova institutu pro mezinárodní ekonomii, je bývalý předseda Rady ekonomických poradců amerického prezidenta Baracka Obamy.
Copyright: Project Syndicate, 2022.
www.project-syndicate.org