Hrubý domácí produkt býval kdysi ukazatelem, o který se zajímalo jen pár odborníků. Dnes může jeho aktuálně zveřejněná výše a růst hýbat kapitálovými trhy, používá se jako ukazatel ekonomické vyspělosti země a někdy je považován za nejdůležitější ekonomický indikátor. Na stránkách ProMarket na to poukazuje ekonom Onur Özgöde s tím, že toto měřítko je ale také často kritizováno a podle některých názorů neposkytuje relevantní obrázek skutečného stavu ekonomiky. Jak to tedy s HDP skutečně je?
Özgöde připomíná, že předchůdcem HDP byl hrubý národní produkt. Jedním z těch, kteří stáli u jeho zrodu, byl ekonom Simon Kuznets. Ten sám pak v roce 1934 upozorňoval, že nejde o měřítko „společensko-ekonomického bohatství, ale výrobní a spotřební kapacity země“. HDP pak bývá kritizován proto, že neodráží řadu netržních aktivit, jako jsou třeba domácí práce. A v neposlední řadě neodráží to, jaký dopad má hospodářská aktivita na životní prostředí.
Özgöde míní, že podobná kritika předpokládá, že HDP má být zejména měřítkem ekonomického růstu a pokroku. Jenže podle jeho názoru tomu tak není. Kuznets a skupina dalších ekonomů začali hrubý národní produkt používat s cílem nalézt způsob, jak stabilizovat hospodářství v době, kdy si ve dvacátých a třicátých letech minulého století procházelo mohutnými fluktuacemi.
Projekt zaměřený na stabilizaci cyklu byl podle ekonoma nakonec neúspěchem, ale koncepty jako hrubý národní produkt a následně hrubý domácí produkt pomohly k tomu, aby lidé začali uvažovat o ekonomice jako o jednom celku, který má dynamickou a neustále se měnící povahu. Celku, který připomíná živý organismus a který tvoří takové složky, jako je poptávka, výrobní sektor či práce.
Kuznets a jeho asistent Robert Nathan „namísto sledování nekonečného toku materiálu v celé ekonomice sečetli odměny, které firmy vyplácely svým zaměstnancům a vlastníkům“. Kuznets to nazýval „národním vyplaceným příjmem“. A pak spočítal „národní vyrobený příjem“ tím, že k předchozímu číslu přidal firemní zisky. Z druhého měřítka se nakonec stal hrubý domácí produkt HDP, z prvního hrubý národní příjem. Obě měřítka vládě mimo jiné umožnila provádět makroekonomickou politiku namísto „chaotické a často kontroverzní sektorové politiky“.
Válečná mobilizace pak namísto snah o samotnou stabilizaci produktu a ekonomického cyklu přinesla důraz na jeho stabilizaci na maximální udržitelné úrovni. To pak znamenalo, že ekonomové začali odhadovat, jaký je udržitelný růst produktu v budoucnu. K tomu se začaly objevovat názory, podle kterých nezáleží na vnitřní nerovnováze ekonomiky, protože tu napraví právě ekonomický růst. Začalo tak dlouhé období, kdy byl HDP spojován právě s růstem celého hospodářství.
Určitým zlomem v tomto vývoji může být rok 2008. Özgöde totiž připomíná, že právě období finanční krize přineslo opětovný zájem o nerovnováhy na úrovni jednotlivých sektorů a o jejich vliv na celé hospodářství. Jinak řečeno, ekonomové začali opět věnovat větší pozornost číslům, která jsou pod agregovanými ukazateli typu HDP. A tento posun bude podle ekonoma jen posílen snahou o změnu v oblasti energetiky a o posun směrem k obnovitelným energiím. I ten totiž reprezentuje významnou změnu ve struktuře ekonomické aktivity.
Zdroj: ProMarket