Princeton Bendheim Center for Finance uspořádal diskusi mezi Paulem Krugmanem a Larry Summersem, tedy dvěma ekonomy, kteří před časem zastávali poměrně rozdílný názor na vývoj inflace v USA. V první části rozhovoru (viz zde) oba prezentovali svůj základní pohled na inflační vývoj a monetární politiku, ve druhé se věnují některým dalším tématům, včetně strategického rámce, ve kterém nyní operuje Fed.
Krugman poukázal na to, že pokles participace není jevem, který by byl celosvětově rozšířený. Znatelný je ve Spojených státech, do určité míry podobná situace panuje ve Velké Británii, ale v řadě dalších evropských zemích nic takového nepozorujeme. Když přitom Krugman odhadoval inflační vývoj v USA, domníval se, že participace se bude chovat podobně jako třeba ve Francii, k čemuž ale ani vzdáleně nedošlo.
Summers znovu řekl, že Fed podle něj neměl „opakovat, že vše je přechodné“, ve chvíli, kdy se inflace nějaký čas pohybovala nad 2 %. Poté ekonom hovořil o tom, co podle něj dobře chápal Alan Greenspan a lidé z věštírny v Delfách. V obou případech totiž lidé věřili, že dokážou předpovídat budoucnost, ale fakticky tomu tak nebylo. A lidé jako Greenspan chápali, že v takové situaci není dobrý nápad přicházet s nějakými konkrétními predikcemi. A „specifickými sliby“.
Ekonom pokračoval s tím, že se to týká i současného strategického rámce Fedu, podle kterého se centrální banka chce chovat tak, aby v průměru dosahovala inflačního cíle. Podle Summerse ale tento rámce vznikl v situaci, kdy se ekonomika pohybovala v prostředí silných deflačních tlaků a Fed tím chtěl dát jasně najevo svou rozhodnost ohledně dlouhodobého dosahování inflačního cíle ve výši 2 %. Pro současnou situaci ale již tento rámec nemusí být relevantní a celkově podle Summerse trpí podobnou vadou, jakou by trpěly konkrétní sliby a projekce delfské věštírny.
Krugman navázal s tím, že „tajemstvím“ americké monetární politiky je její přenosový mechanismus. Ten totiž funguje zejména přes trh nemovitostí a do určité míry přes měnový kurz. Naopak korporátní investice jsou na sazby velmi necitlivé. A jelikož hypotéční sazby rostou, tak jestřábí rétorika Fedu již nese reálné důsledky. To je relevantní z hlediska toho, zda se Fedu podaří dosáhnout hladkého přistání, nebo zda přijdou menší či větší turbulence.
Ukončit ekonomický boom je přitom podle Krugmana vždy složité, ale i tak stále existuje „slušná šance“ snížit současnou inflaci a dosáhnout potřebného ochlazení ekonomiky bez větších problémů. Krugman přitom čeká, že v prvním a druhém čtvrtletí bude inflace výrazně nad predikcemi Fedu, rozhodující ale budou další dvě čtvrtletí. Podle Summerse je predikcím Fedu pro příští rok vůbec těžké rozumět. A ekonom podle svých slov nechápe názory, podle kterých je možné snížit současnou vysokou inflaci bez většího zvýšení sazeb.
Centrální bankéři jsou většinou jako generálové, kteří bojují v již skončené válce, míní Summers. Uvedl to v souvislosti s obdobím nazývaným taper tantrum, kdy prudce rostly výnosy obligací a nastaly znatelné tenze na finančních trzích poté, co Fed začal hovořit o utahování své politiky. Podle ekonoma ale nešlo o nic významného a Fed by se neměl nechat svazovat obavami z toho, že se něco takového zopakuje.
Krugman na závěr diskuse připomněl, že před pandemií se živě diskutovalo o takzvané dlouhodobé stagnaci a dezinflačních tlacích, které přinášela. Podle ekonoma jde o relevantní koncept a jednu z hlavních rolí tu hraje demografický vývoj. Ten se ani během pandemie nijak výrazně nezměnil, a platí to i o dalších podobně působících faktorech. Podle Summerse bude v delším období hlavním ekonomickým tématem schopnost ekonomiky absorbovat úspory.
Zdroj: Princeton Bendheim Center for Finance, Youtube